Jako druhý díl čtyřsvazkových Spisů významného surrealistického básníka, esejisty, překladatele a klinického psychologa Zbyňka Havlíčka (1922-1969) vychází po svazku Dopisy Evě soubor jeho esejů, přednášek a teoretických prací. Dlouho očekávanou knihu s pohnutou ediční historií uspořádal Stanislav Dvorský, který ji též opatřil rozsáhlým edičním komentářem a doslovem. Havlíček ve svých statích reflektuje vlastní básnickou tvorbu, obšírně se zabývá sny a v řadu studií se věnuje surrealismu. K nejpodnětnějším textům patří studie, v nichž se uplatňuje jeho odborné zaměření, například stať o psychopatologii v díle Franze Kafky či studie o románu Neviditelný jeho otce, prozaika Jaroslava Havlíčka. Kniha je opatřena jmenným rejstříkem a doplněna rozsáhlým oddílem dokumentů.

Jméno diplomata a hudebního spisovatele Miloše Šafránka (1894-1982), otce historičky fotografie Anny Fárové a spoluzakladatele pražského Divadla hudby, je v Čechách známo především díky jeho třem průkopnickým knihám věnovaným dílu jeho přítele Bohuslava Martinů, vydaných v letech 1961-79. Málo se ovšem ví o jeho pozoruhodné životní cestě, o jeho diplomatickém působení ve Francii (1927-38), pobytu ve Spojených státech (1939-45) a o jeho systematickém působení při propagaci české hudby ve světě. O tom všem vypovídá rozsáhlá kniha jeho pamětí, jejíž jádro tvoří právě jeho předválečný francouzský pobyt a válečná léta strávená za oceánem. Šafránek byl v úzkém osobním styku s desítkami osobností francouzské a české kultury, které v knize líčí. Těžiště jeho zájmu tvořila česká hudba, na jejíž propagaci ve Francii měl zásadní podíl. Podstatné části knihy jsou i zde věnovány osobnosti Bohuslava Martinů. Kniha je doprovozena bohatou fotografickou přílohou a jmenným rejstříkem.

Obsáhlý soubor básní známého rusisty (* 1924) shrnuje jeho verše ze 70. a 80. let a vůbec poprvé jej představuje jako výrazného básníka své generace. Honzíkova poetika vychází z důkladného obeznámení se světovou (a zvláště ruskou) poezií 20. století, klíčovou je její epičnost - zvláště u básní, v nichž autor evokuje své válečné zážitky, kdy byl za účast v protinacistickém odboji vězněn. Tematický rejstřík básní je velmi široký: od básních bilančních, načrtávajících obraz celého dějinného období, přes básně společensko-politické (málokdo zachytil v poezii beznadějnou atmosféru husákovské normalizace v 70. letech tak pádně jako Honzík) až četným veršům přírodní a milostné lyriky. Společným jmenovatelem všech básní je stáří, stárnutí - onen životní "podzim" z titulu knihy, který je v knize evokován s mimořádnou naléhavostí.