Dílo Lva Lunce (1901–1924) zahrnuje menší prozaické texty, dramata, programové statě a recenze. Největšího uznání dosáhl jako dramatik. Jeho hru Mimo zákon mělo roku 1923 uvést divadlo v Petrohradě, cenzura ji však zakázala. Ve 20. letech byla tato hra inscenována na několika evropských jevištích (r. 1929 také v pražském Osvobozeném divadle v režii J. Honzla). Luncova dramatická tvorba se vyznačuje svižným dějovým tempem, scénickou promyšleností a dovedným střídáním komiky a tragiky, ironie a patosu. L. Lunc ve svých textech vykresluje chaos revoluční doby, proměnu lidské individuality pod vlivem moci a demytizuje rovnostářskou sociální utopii. Mezi jeho povídkami najdeme humorné grotesky satiricky ztvárňující novou sovětskou realitu a její ideologická klišé, prózy zabývající se reflexí židovské identity a stylizované starozákonní příběhy. Přeložila Hana Svobodová.

Autor pracuje v básnické sbírce s lyrickým náznakem, veršovou zkratkou. Ve srovnání s předchozí sbírkou Banalita (Triáda 1999) ubylo exprese, výpověď nabyla ještě větší lapidárnosti.

V roce 1982 vydal Petr Rezek v Jazzové sekci knihu Tělo, věc a skutečnost v současném umění, v níž předložil přednášky a studie z let 1976–1981. Zachycují, jak píše v předmluvě, jeho osobní vztah k umění – v autorově případě vztah filosofický. Nejde však jen o přístup k uměleckému dílu. Rezek chce – jak vystihuje mottem svazku – prostřednictvím myšlení naučit vidět něco, co jsme schopni nahlédnout všichni. Stejnými slovy by bylo možné uvést i tento svazek K teorii plastičnosti, v němž se autorova pozornost zaměřuje na sochu. Výchozí materiál analýz zde představují díla amerických minimalistických sochařů – demonstruje na nich, co je plastičnost a v čem se odlišuje od plastičnosti soch evropského klasického sochařství. Dále se zabývá situacemi Georga Segala a otázkou takzvaného překračování estetické hranice. Sleduje postupy, které používají Zdeněk Palcr, Miloslav Chlupáč, Karel Nepraš či Stanislav Podhrázský, a ukazuje je jako různé přístupy k plastičnosti. Problému plastičnosti se autor věnuje přes dvacet let a v jedenácti studiích zde předkládá svá zkoumání.