Marie Preclíková (1949) patří k svébytným nadčasovým tvůrcům s rozpoznatelným výtvarným rukopisem plným obrazové vynalézavosti. Ačkoliv celý život vystavuje své obrazy, je veřejnosti paradoxně známa především vědeckými ilustracemi zvířat pro encyklopedie, které byly s úspěchem publikovány rovněž v Německu, Nizozemsku, Španělsku, Itálii či Francii. Vlastní jádro její tvorby však tvoří osobité snové portréty různých bytostí a romantické imaginativní krajiny. Jeden kritik napsal „přírodní zákoutí střídají tváře lidí plné tajemného děsu, kterých by se možná báli i malíři Goya a Bosch. Tak nějak asi vypadají odsouzenci z Danteho Pekla.“ V knize je otištěn také dopis autorce od významného historika umění Jaromíra Neumanna, oceňujícího obrazy, v nichž splývá vidění a halucinace v jeden celek.

Monografie Work in Glass sleduje téměř tři desetiletí tvorby Vladimíry Klumpar, špičkové americké sklářky a výtvarnice českého původu, která se již od svých studií u profesora Libenského věnuje skleněné tavené plastice. Publikace interpretuje objevnost, monumetalitu a dynamičnost jejích sochařských objektů. Mimořádnou autorčinu senzitivitu, úzce spjatou se světem přírody, a vysoce kultivované abstraktní vnímání dokazují nejen její plastiky, ale i publikované kresby. Knihu uvádí studie amerického teorika Williama V. Ganise, autobiografický rozhovor a autorčin popis složité technologie realizace skleněných tavenic.

Sochař Zdeněk Dvořák byl mimořádnou osobností českého výtvarného umění dvacátých a třicátých let 20. století. Přesto byla po desetiletí znalost jeho díla limitována jen několika málo abstraktními reliéfy, zachovanými ve veřejných institucích, a velkou neznámou zůstávaly jeho životní osudy. Podnětem k prvnímu monografickému zpracování tvorby Zdeňka Dvořáka se stala písemná pozůstalost objevená v Památníku národního písemnictví. Autorka monografie Hana Rousová prokázala, že se Dvořák jako jeden z mála u nás systematicky věnoval problematice sochařské, v některých případech i geometrické abstrakce. Svým zaměřením a invencí nemá v české abstrakci první poloviny 20. století, kromě Františka Kupky anebo Františka Foltýna, obdobu. Pokud bychom měli charakterizovat širší okruhy, k nimž lze Dvořákovu tvorbu přiřadit, potom by to byly Gutfreundovy plastiky založené na prolínání konkávních a konvexních ploch a v souvislosti s čistě abstraktními reliéfy let třicátých pak abstrakce Františka Foltýna a plastické kompozice Hanse Arpa. Obdivuhodné byly i Dvořákovy občanské postoje, po okupaci Československa se zapojil do protinacistického odboje jako člen ilegálního Národního revolučního výboru inteligence, byl zatčen a deportován do Osvětimi, kde zahynul. Monografie tyto aspekty zdůrazňuje a zároveň podrobně rekonstruuje Dvořákův životopis. Její důležitou součástí je obrazově dokumentovaný soupis díla.