Zdeněk Vašíček (1933–2011) své poslední dílo, svazek nazvaný Jak se dělají filosofie a čítající zhruba dvě stě normostran, uzavřel v polovině března roku 2011, poté co zanesl redakční připomínky Karla Palka. Pracoval na něm několik let, intenzivně pak po vydání knihy Minulost a současnost – paměť a dějiny (spoluautorka Françoise Mayer; Praha/Brno, Triáda/CDK 2009).

Kniha má deset kapitol (jedenáctou tvoří bibliografie) s různým počtem podkapitol. Soustavnost, s níž autor „vyšetřuje“ celou rozsáhlou oblast systémů, pojmů, představ apod. spojovaných s disciplínou filosofie, bude možná pro některé jeho dřívější čtenáře překvapující. Za zmínku přitom stojí ještě to, že při vší soustavnosti dokázal Z. Vašíček napsat tak svěží, poutavý a stylově vyrovnaný soubor. Autorova důslednost a systematičnost zde nevyúsťuje ve vytvoření jiného, dalšího systému. Ukazuje k tomu, že skutečné myšlení začíná právě tam, kde opouští systémy, definice, přihrádky a jiné „strnulé formy“. Či spíše, kde jde proti nim a snaží se z nich vyprostit. Otázka zůstává, zda a jak je v takové snaze možno uspět. Vašíčkova odpověď je skeptická, avšak tato skepse není odpovědí úplnou.

„Historií filosofie je, jak známo, dost, možná až příliš... Co je podstatně vzácnějším výkonem – a mám dojem, že právě o něco takového se Vašíček pokouší –, je pokus o horizontální, „synchronní“ analýzu filosofie coby duchovního jazykového útvaru. Vašíček tak na filosofii vpodstatě aplikuje metodu synchronní historiografie (např. obrazy mentalit v té či oné době, historiografie velkých celků a velkých časových úseků ve smyslu Braudela a školy Análů), nebo něco blízkého strukturalismu v antropologii, etnografii apod. Studuje filosofy jako kmen divochů, poskakujících okolo svého ohýnku. Samozřejmě, že jeho úvahy, ať již chce či nechce (spíš nechce), jistou filosofii rovněž jsou – nelze se tomu zcela ubránit.“ – Martin Hybler

Zdeněk VAŠÍČEK (20. 5. 1933 Brno – 13. 4. 2011 Brno), filosof, historik. Vystudoval filosofii a historii na Filosofické fakultě UK, studia ukončil roku 1957. Byl zaměstnán v archivu v Kroměříži, v muzeu v Trutnově, v Moravském muzeu v Brně a na katedře archeologie a muzeologie brněnské univerzity. Roku 1972 byl odsouzen na tři léta za podvracení republiky, do roku 1974 vězněn (od dubna 1973 na cele s Janem Tesařem). Po propuštění pracoval jako dělník. Patřil k prvním signatářům Charty 77. Od roku 1981 žil v zahraničí, kde působil mj. na univerzitách v Římě, Cambridgi, Bochumi a Paříži. V devadesátých letech přednášel na univerzitách v Praze a Brně. Knižně vydal studie a eseje Archeologie včera a dnes aneb Mají archeologové šedé hmoty více za nehty než za ušima? 1, 2 (1981, spoluautor J. Malina, anglicky: Archaeology Yesterday and Today. The Development of Archaeology in the Sciences and Humanities, 1990, italsky:Archeologia. Storia, problemi, metodi, 1997), dále L’archéologie, l’histoire, le passé. Chapitres sur la présentation, l’épistémologie et l’ontologie du temps perdu (1994, česky: Archeologie, historie, minulost, Karolinum 2006), Obrazy (minulosti) (Prostor 1996), Přijetí podmínek (Torst 1996), Podmínky volby (Triáda 2003), Minulost a současnost, paměť a dějiny (spolu s Françoise Mayerovou, Triáda/CDK 2009), Slavoj Český & spol. (Plus 2010) a Tertium datur (Jan Placák – Ztichlá klika 2011).

O nové knize Martina C. Putny napsal religionista Ivan O. Štampach ve svém odborném posudku: "Kniha se opírá jak o desítky dobře dokumentovaných položek literatury vyjadřující homosexuální a křesťanské postoje, tak o práce odborníků (teologů, historiků, sociologů, antropologů, etnologů apod.) k tomuto tématu. Autor s jistou mírou zdravé opatrnosti ukazuje v rozporu s oficiálními autoritami římskokatolické a jiných křesťanských církví, ale v kritické návaznosti na Bibli a tradici, jakož i na křesťanské dějiny, že lze dávat přednost stejnému pohlaví a být křesťanem. Nevyslovuje však kategorické soudy, nýbrž spíše ukazuje různá řešení. Návrhy skupin, směrů a jednotlivých aktivistů či teoretiků pouze neregistruje. Hodnotí je aspoň implicite, tím, že je dává do souvislosti a že domýšlí jejich řešení do důsledků." Martin C. Putna (* 1968) se odborně zabývá různými aspekty vztahu kultury a náboženství. Vydal mj. knihy Česká katolická literatura v evropském kontextu 1848-1918 (Torst 1998), Órigenés z Alexandrie. Kapitola z dějin vztahů mezi antikou a křesťanstvím (Torst 2001), Česká katolická literatura v kontextech 1918-1945 (Torst 2010), Obrazy z kulturních dějin americké religiozity (2010), Václav Havel. Duchovní portrét v rámu české kultury 20. století (2011) a několik dalších monografií. Přednáší na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze.

Kniha Země Lhostejnost přináší úplný soubor politických komentářů Karla Kryla z let 1990-93. Je nejen splátkou jednoho z výrazných dluhů, které máme vůči jejímu autorovi, ale i překvapivě aktuálním a výrazným hlasem do diskuse o přítomnosti a budoucnosti české společnosti, politiky a kultury. Krylovy články ukazují, jak mimořádného a vskutku nezávislého politického komentátora v něm česká a slovenská společnost ztratila. Vzhledem k nepřízni rozhlasových a novinových redaktorů na počátku devadesátých let neměl Karel Kryl možnost své publicistické texty představit širší čtenářské a posluchačské obci. I proto jeho komentářů vzniklo mezi léty 1990 a 1993 jen dvacet osm. Dosah regionálních periodik Moravskoslezský den a Znojemsko, v nichž většina těchto textů vyšla, byl minimální. Kniha Země Lhostejnost zásadním způsobem doplňuje obraz zpěváka, skladatele a básníka Karla Kryla. Ukazuje jej jako výsostně politického člověka se širokým vzděláním, záběrem zájmů a tvořivě blízkým vztahem k českému jazyku, který ve své publicistice rozvinul jako málokdo z jeho generace.