Dvousvazková edice přináší poprvé v úplnosti literárněkritické, teatrologické, obecněestetické a publicistické práce Jana Grossmana (1925–1993), jedné nejvýraznějších osobností české kultury druhé poloviny 20. století. Editor Petr Šrámek soubor rozčlenil do jedenácti oddílů. První oddíl přináší rané práce o literatuře (1942–45). Druhý a třetí oddíl obsahují poválečnou publicistiku a kritiku (1945–48). Čtvrtý oddíl sestává z programů a materiálů psaných pro divadla (do roku 1955). Pátý až devátý oddíl jsou členěny tematicky (1956–69): pátý oddíl přináší práce o literatuře; oddíl šestý je sestaven z brechtovských statí; sedmý oddíl obsahuje stati o divadelním stylu, obecných otázkách herectví, divadelní úloze filmu a kritické referáty; do oddílu osmého patří práce o divadelní scénografii a jevištním výtvarnictví; devátý oddíl se věnuje problematice tzv. malých divadel a inscenacím v Divadle Na zábradlí. Desátý oddíl shrnuje sporadické literární i divadelní publikační příležitosti (1970–89) a oddíl jedenáctý uvádí texty polistopadové (1990–92). Následovat bude svazek Mezi literaturou a divadlem III. Komentáře, který přinese literárněhistorické a divadelněhistorické komentáře, bibliografii a grossmanovskou studii.

Souborem textů je po výstavě v Národní galerii v Praze 1997 podruhé do české kultury uváděno dílo významného rakouského výtvarného umělce Františka Lesáka.
Texty vznikaly často souběžně s výtvarnými pracemi a autor si s jejich pomocí vyjasňuje metody postupů ve svém uměleckém systému. Ten je sice modelovým světem sám do sebe uzavřeným, ale vykazuje mnoho styčných ploch s okolními světy, ve kterých Lesák nachází inspirační materiál pro umělecké zpracování. Ve velké části pojednávaných témat hraje klíčovou roli prostor: prostorová uspořádání tvarů, vnímání a sebevnímání během pohybových aktivit v prostorech různých tvarů a za rozdílných podmínek. Stejnou měrou ale zajímají autora otázky pozorování dějů a stavů věcí ve spojitosti s popisem pozorování. Jiným druhem textů jsou pojednání o životních, pro autora příkladných situacích, často zaznamenaných s ironickým, pro popisovanou situaci přiměřeným podtextem. Výtvarné práce Františka Lesáka charakterizuje přesnost, ba přísnost konceptu i provedení. Stejné vlastnosti mají i jeho písemné úvahy, které poskytují čtenáři možnost sledovat jejich propojení s výtvarnou částí. Pro diváka výtvarného díla se vždy vyplácí znát jeho poetiku, to znamená způsob a podmínky jeho zhotovování. Metoda, kterou si František Lesák klade a zodpovídá otázky k okolnostem vzniku díla, dává čtenáři možnost se na procesu jeho porozumění podílet a dospět tak k názoru, že čím více bude o předmětu vědět, tím více také na něm bude moci vidět.

Sochař, konceptuální umělec a vysokoškolský pedagog František Lesák se narodil 2. srpna 1943 v Praze. Po dokončení studia kamenosochařství na Uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti emigroval v roce 1964 do Rakouska a usadil se ve Vídni, kde studium sochařství na Vysoké škole užitých umění dokončil. V roce 1979 byl povolán jako řádný profesor pro plastické tvarování a stavbu modelů na Fakultu architektury Technické univerzity ve Vídni, kde působil do roku 2003.
K veřejným sbírkám, které vlastní jeho práce, patří Kunstmuseum Bochum, Stedelijk Museum Amsterdam, Staatsgalerie Stuttgart, Walker Art Center Minneapolis, FRAC Centre Orléans, Lehmbruck Museum Duisburg, Museum Moderner Kunst Vídeň, Neue Galerie am Landesmuseum Graz, Albertina Vídeň a Niederösterreichisches Landesmuseum. V roce 1997 mu uspořádala Národní galerie, Sbírka moderního a současného umění přehlednou výstavu. František Lesák žije ve Vídni a od roku 1990 pobývá pravidelně v Praze.

Kniha Okamžiky umění esejisty a kritika Viktora Šlajchrta obsahuje více než sedmdesát textů o výtvarném umění. Autor je rozdělil do pěti kapitol, v nichž popisuje především českou výtvarnou scénu. Najdeme zde texty o českých klasicích, umění současném, galerijním životě, zajímá ho art brut, fotografie, architektura, design i erotika. Texty nejsou psány odborným kunsthistorickým jazykem jako vědecké studie, ale tak, aby jim porozuměla široká obec čtenářů, což ovšem neubírá na jejich správnosti ani nezpochybňuje odbornou vybavenost autora.
Na více než třech stech stranách Viktor Šlajchrt popisuje vše podstatné, co se českého výtvarného umění týká, nevyhýbá se však ani okrajovým žánrům či autorům. Jeho kniha tak tvoří jakýsi zvláštní až encyklopedický útvar, aniž by však o to primárně usiloval.