Soubor textů renomovaného esejisty a historika umění, tentokrát věnovaných černobílé fotografii. Kniha je ohlédnutím jednak za Kroutvorovou dlouholetou prací v pražském Uměleckoprůmyslovém muzeu, jednak za jeho celoživotním tématem, kterým je umění a kultura přelomu 19. a 20. století. Tentokrát je reprezentují jména jako Drtikol, Sudek, Bufka, Feyfar, Svoboda, Reich, Pinkava. „Patřím ke generaci,“ říká letos jednasedmdesátiletý autor, „která zažila vzestup, slávu i ústup černobílé fotografie, patřím ke generaci okouzlené černobílou magií. Fotografie pracuje s časem, se zlomkem vteřiny, ale i s dlouhou expozicí, která představuje běh dějin, historii. Ta první expozice je jen malé cvaknutí, ta druhá, která zachycuje dobu i lidské osudy, má mnoho ozvěn. […] Fotografie umí zachytit čas, předat ho budoucnosti, umí nás ale také vrátit do minulosti a zpřítomnit ji.“

Představit osobnost a dílo Friedhelma Mennekese v širším výběru jeho klíčových textů českému prostředí je podstatné hned v několika ohledech. Tento originální stavitel mostů mezi různými světy, a to nejen mezi světem umění a světem náboženství, přináší podnětné impulsy do různých prostředí. Prvně český čtenář získá podrobný náhled do výjimečného světa umění německé kulturní metropole v Kolíně nad Rýnem v posledních více než dvaceti letech. Mennekesův projekt Stanice umění u Sv. Petra se stává místem dalekého vyzařování a to nejen v rámci Spolkové republiky, ale i do zahraničí: USA, Španělsko, Polsko, Irák, Rakousko aj. Mnohé z „mennekesovských“ metod dialogického přístupu mezi starým a novým uměním, respektive dočasné instalace současného umění do historických budov, jsou východisky a referencemi kvality pro podobné současné pokusy jak v církevní oblasti, tak v oblasti muzeologie a galerijního provozu. F. Mennekes je proto vyhledáván jako expert nejen v univerzitním světě, ale i ve světě současných galerií a muzeí.

První část výboru obsahuje mj. úvahu o možnostech působení "nového umění" v tradičním sakrálním prostoru, studii Rubens a jezuité, polemický Dopis znepokojenému katolíkovi, rozhovory s Josephem Beuysem a Christianem Boltanskim či texty o Francisi Baconovi, Young-Jae Leeové, Anishi Kapoorovi, Martinu Creedovi, Jamesi Lee Byarsovi a Eduardu Chillidovi.

Friedhelm MENNEKES SJ (* 1940), jezuita a emeritní profesor praktické teologie a sociologie náboženství na Phil.-theol. Hochschule Sankt Georgen ve Frankfurtu nad Mohanem. Od konce 70. let se aktivně účastnil dialogu církve, víry a toho nejlepšího současného umění (Alfred Hrdlicka, Arnulf Rainer, Antoni Tapies, Cindy Sherman, Eduardo Chillida, James Lee Byars, Anish Kapoor, Magdalena Abakanowiczová, Jannis Kounellis atd.). Nejdříve pořádal výstavy ve Frankfurtu nad Mohanem ve své farnosti Nied a na frankfurtském hlavním nádraží. V letech 1987–2008 působil v Kolíně nad Rýnem, kde založil dnes již světoznámou Stanici umění Sv. Petra – Kunst-Station St. Peter. Mennekes je autorem mnoha knih, katalogů a odborných článků a hostujícím profesorem na několika světových univerzitách. Více se o prof. Mennekesovi můžete dočíst v revue Salve 1/2007. V roce 2010 byl o Friedhelmu Mennekesovi natočen celovečerní dokument francouzsko-německou televizní stanicí Arte s názvem Amen!

„Jak ve 21. století žít klášterním životem? Jak plnit naše křesťanské povolání ve světě rozpadlých hodnot? Přes všechen zmatek, jenž kolem nás vládne, máme předávat křesťanskou víru. Ale tím naše odpovědnost nekončí. Naším úkolem je také pečovat o výchovu těch, které Bůh povolal k mnišské a kněžské službě, aby dokázali převzít dědictví, jež nám bylo svěřeno, a podle něho žít a předávat je dál.

I tato má úvaha o některých věčných otázkách, jako je modlitba, kněžství, Eucharistie nebo Panna Maria, a o problémech ilustrovaných zkušenosti, jako výkon autority, poddajnost žáka, jasnozřivost nebo pokora, i tato má úvaha, v níž se opírám o pevné dogmatické a duchovní základy, čerpá z bohatých zdrojů lidství těch, kdo mi byli – a dosud jsou – v klášterním životě učiteli.

Kdybych měl shrnout téma této knihy do jednoho slova, řekl bych: Odvahu! Odvahu, která se nebojí zkoušky a ví, že i ta patří k životu. Odvahu, neboli: Vzhůru srdce!“ 
Dom Samuel 

Dom Samuel vstoupil v r. 1983 jako novic do kláštera Notre-Dame de Sept-Fons, jehož novicmistrem byl v té době otec Mikuláš. V r. 1990 byl vysvěcen na kněze a posléze opatem Domem Patrickem jmenován klášterním převorem. V r. 2002 se stal jedním ze zakladatelů kláštera Panny Marie v Novém Dvoře v Čechách. V době, kdy psal tuto knihu, byl převorem. Koncem r. 2011 se z komunity, vyrostlé na troskách ateismu, stalo opatství.