Malířka, sochařka a ilustrátorka Věra Nováková (* 1928) v knize vypráví svůj životní příběh, který se odehrává na půdorysu zásadních historických zvratů 20. a části 21. století. Začíná prvorepublikovou rodinnou idylou, pokračuje přes válečné roky až k přijetí na AVU, odkud byla v roce 1949 na základě politického rozhodnutí studentské prověrkové komise vyloučena. Se svým mužem, malířem Pavlem Brázdou, zůstala prakticky až do roku 1989 bez možnosti vystavit či s veřejností konfrontovat svoje práce. „Malovala jsem, co jsem žila,“ říká v jednom z rozhovorů – a dokumentuje to nejen na svých „klíčových“ obrazech Tak končí sláva světa a Po konci, ale i třeba na své cestě ke křesťanství. Páteří vyprávění dnes pětadevadesátileté umělkyně jsou zveřejněné i dosud nepublikované texty včetně mnoha archivních dokumentů, zápisky z deníků a záznamy osobních rozhovorů, které jsou doplněné fotografiemi a reprodukcemi jejích výtvarných děl. Název odkazuje k Nietzscheho provazochodci, který se stal jedním z inspiračních motivů tvorby Věry Novákové. Knihu uspořádala a k vydání připravila Marie Kratochvílová.

Dva spisovatelé, kteří významně ovlivnili českou literaturu od šedesátých do devadesátých let 20. století, básník Ivan Diviš a prozaik a esejista Josef Jedlička, se v roce 1969 ocitli v exilu v Mnichově. Byla to pro ně pro oba situace velmi tíživá. Byli přesvědčení, že svou vlast již nikdy nespatří. Jako záchranný pás si zvolili tvorbu společné knihy, již nazvali Poslední průvodce Prahou. Psali ji pro nakladatelství Sixty-Eight Publishers manželů Škvoreckých v kanadském Torontu. Šlo o jakýsi slovník, do nějž se pokusili v jednotlivých heslech zachytit vše, co si zapamatovali ze života v Praze svého dětství a mládí. Šlo o sebemenší detaily: názvy ulic, firem, obchodů, sportovců, restaurací, parků, zvyků, reklam, prostě všeho, co jim z raných let života uvízlo v paměti. A protože oba byli velcí spisovatelé, vzniklo literární dílo jedinečné. Nakonec kniha v exilu nevyšla. Před svou smrtí její rukopis Ludmila Divišová svěřila nakladatelství Torst k vydání. Edičně ho připravila Klára Soukupová, která svazek opatřila i cenným komentářem a doslovem. Kniha vychází doplněna souborem kreseb Jindřicha Janíčka vytvořených podle dobových fotografií. Jde o poutavé, čtivé a historicky i čtenářsky velmi cenné dílo, o jedinečnou pragensii velké literární ceny.

Krátké texty Jiřího Brdečky zachycují jeho sny od osmnácti do skoro šedesáti let. Je to pohled do fantastického, zářivého a komplexního vnitřního světa. Ten svět se během Brdečkova života nijak nevyvíjel a platily v něm sice surreálné, ale pevné zákony. Knížka je vlastně scénář k filmu, který Brdečka nikdy nemohl natočit. Jde o soukromé zápisky, ale vytříbený styl a vizuální náboj napovídá, že Brdečka se čtenářem počítal. Bohatá výtvarná a grafická úprava pochází z Třetí dílny Karla Halouna a Luďka Kubíka