Renomovaný historik Otto Dov Kulka byl jako devítiletý chlapec internován nejprve v terezínském ghettu a odtud o rok později deportován do tábora smrti v Osvětimi. Jako jeden z těch, kdo přežili, zasvětil podstatnou část svého života studiu nacismu a holocaustu. Ve svých vědeckých pracích důsledně dodržuje nezaujatost a střízlivý odstup od vlastního příběhu. Dávné osobní zážitky ho přesto neustále dohánějí a i po mnoha letech se mu vracejí jako živé představy a reminiscence na hluboké dětské trauma, s nímž se dodnes úplně nevyrovnal. Kniha Krajiny Metropole smrti je výsledkem jedinečného a působivého experimentu člověka hledajícího způsob, jak pochopit svoji minulost a naši historii.

Otto Dov Kulka se narodil roku 1933 v moravském Novém Hrozenkově. Po válce vystudoval historii a filosofii na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě a na Goethe Universität ve Frankfurtu nad Mohanem. Nyní žije v Izraeli a je emeritním profesorem na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. Jeho knihu z hebrejštiny přeložila Magdalena Křížová.

Staša Fleischmannová (* 1919) se od dětství spolu se svou sestrou-dvojčetem pohybovala v mimořádném prostředí předních tvůrčích osobností první československé republiky. Oba jejich rodiče, Staša a Rudolf Jílovští, byli nepřehlédnutelnou součástí českého kulturního a společenského života. K přátelům rodiny patřili Milena Jesenská, Ferdinand Peroutka, František Halas, Julius Firt, Jiří Voskovec, Jan Werich i Jaroslav Ježek, Vladimír Clementis, Adolf Hoffmeister, Zdeněk Bořek-Dohalský či Josef Šíma. Sestry Jílovské se nadchly představou samostatné tvorby a začaly studovat fotografii u Jaromíra Funkeho na Státní grafické škole. V devatenácti letech si otevřely vlastní fotoateliér, o rok později začala válka. Tragické události let okupace tvoří prostřední část vzpomínek, k jejichž napsání se autorka odhodlala ve věku dvaadevadesáti let. Její knižní prvotina je mimořádným svědectvím bystrozraké pozorovatelky, která citlivě, avšak bez sentimentu promítá čtenářům panorama téměř celého století. Provádí čtenáře (i diváky fotografií a dokumentů) vrstvami času a paměti a napříč vrstev národních, společenských a kulturních. Staša Fleischmannová je fotografka, a proto je její svědectví rovnou měrou i obrazové. Řadu fotografií lze považovat za naprosto unikátní historické dokumenty doby, jejichž hodnotu zvyšuje i skutečnost, že až na několik výjimek jsou zde zveřejněny vůbec poprvé. Knihu edičně připravil a poznámkami a jmenným rejstříkem opatřil Tomáš Vrba

Kniha Jiří Brdečka představuje slovem a obrazem život a mnohostranné dílo jednoho z nejvýraznějších tvůrců českého filmu 20. století Jiřího Brdečky (1917–1982). Po obsáhlém úvodním autorově životopisu, doprovozeném množstvím unikátních fotografií a dokumentů, se čtenáři mohou v jednotlivých tematických kapitolách seznámit s Brdečkovým dětstvím a mládím, jeho kresleným humorem, poválečnými filmovými kritikami, tvorbou ilustrátorskou a kreslířskou, s jeho pestrou literární prací (románem Limonádový Joe, knihou Kolty bez pozlátka, povídkami, scénáři, písňovými texty, humornou básní i memoáry). Samostatná pozornost je věnována Brdečkovu zájmu o tematiku divokého západu a jeho přátelství s mnoha vynikajícími českými kulturními osobnostmi (Jiří Trnka, Jan Werich, Zdeněk Jirotka, Jan Lukas, Zdenek Seydl, Adolf Hoffmeister, Vratislav Blažek, Myrtil Frída, Ota Janeček, Jiří Mucha ad.). Monografie je však především zaměřena na Brdečkovu scenáristickou tvorbu pro český hraný film a zvláště na jeho filmy animované, které mu přinesly mezinárodní proslulost a zařadily ho mezi nejvýznamnější poválečné tvůrce animovaného filmu v měřítku světovém. Kniha, obsahující stovky fotografií, kreseb, reprodukcí a faksimilií, je monografií určenou ke čtení i prohlížení, živou kronikou pozoruhodného lidského života naplněného obdivuhodnou tvůrčí prací. Je mimořádně cenným svědectvím o jedné z velmi důležitých kapitol české kultury od druhé poloviny třicátých let do začátku osmdesátých let 20. století.