Kniha představuje v pestré koláži různorodých textů a unikátních fotografií veřejnou i soukromou tvář divadelního a televizního režiséra Zdeňka Potužila, klíčové osobnosti dnes již legendárního Divadla na okraji. Tvorba tohoto divadla – představující veřejnou tvář Potužilovy tvůrčí osobnosti – je zde nastíněna mimo jiné několika významnými teatrologickými studiemi, rozsáhlými rozhovory, fotografiemi a soupisy inscenací. Soukromá Potužilova tvář, často šokující, exhibicionistická a překračující společenská tabu, je zde představena rozhovory, původními Potužilovými vzpomínkovými texty a písemným dialogem mezi Potužilem a básníkem a prozaikem Pavlem Buštou. Kniha je doplněna podrobnými soupisy Potužilovy divadelní i televizní režijní práce a původními texty Miroslava Kováříka a Mikiho Jelínka, přibližujícími Potužilovu osobnost. Kniha vychází ve spolupráci s dnešním „divadlem na okraji“.

Renomovaný historik Otto Dov Kulka byl jako devítiletý chlapec internován nejprve v terezínském ghettu a odtud o rok později deportován do tábora smrti v Osvětimi. Jako jeden z těch, kdo přežili, zasvětil podstatnou část svého života studiu nacismu a holocaustu. Ve svých vědeckých pracích důsledně dodržuje nezaujatost a střízlivý odstup od vlastního příběhu. Dávné osobní zážitky ho přesto neustále dohánějí a i po mnoha letech se mu vracejí jako živé představy a reminiscence na hluboké dětské trauma, s nímž se dodnes úplně nevyrovnal. Kniha Krajiny Metropole smrti je výsledkem jedinečného a působivého experimentu člověka hledajícího způsob, jak pochopit svoji minulost a naši historii.

Otto Dov Kulka se narodil roku 1933 v moravském Novém Hrozenkově. Po válce vystudoval historii a filosofii na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě a na Goethe Universität ve Frankfurtu nad Mohanem. Nyní žije v Izraeli a je emeritním profesorem na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. Jeho knihu z hebrejštiny přeložila Magdalena Křížová.

Staša Fleischmannová (* 1919) se od dětství spolu se svou sestrou-dvojčetem pohybovala v mimořádném prostředí předních tvůrčích osobností první československé republiky. Oba jejich rodiče, Staša a Rudolf Jílovští, byli nepřehlédnutelnou součástí českého kulturního a společenského života. K přátelům rodiny patřili Milena Jesenská, Ferdinand Peroutka, František Halas, Julius Firt, Jiří Voskovec, Jan Werich i Jaroslav Ježek, Vladimír Clementis, Adolf Hoffmeister, Zdeněk Bořek-Dohalský či Josef Šíma. Sestry Jílovské se nadchly představou samostatné tvorby a začaly studovat fotografii u Jaromíra Funkeho na Státní grafické škole. V devatenácti letech si otevřely vlastní fotoateliér, o rok později začala válka. Tragické události let okupace tvoří prostřední část vzpomínek, k jejichž napsání se autorka odhodlala ve věku dvaadevadesáti let. Její knižní prvotina je mimořádným svědectvím bystrozraké pozorovatelky, která citlivě, avšak bez sentimentu promítá čtenářům panorama téměř celého století. Provádí čtenáře (i diváky fotografií a dokumentů) vrstvami času a paměti a napříč vrstev národních, společenských a kulturních. Staša Fleischmannová je fotografka, a proto je její svědectví rovnou měrou i obrazové. Řadu fotografií lze považovat za naprosto unikátní historické dokumenty doby, jejichž hodnotu zvyšuje i skutečnost, že až na několik výjimek jsou zde zveřejněny vůbec poprvé. Knihu edičně připravil a poznámkami a jmenným rejstříkem opatřil Tomáš Vrba