Letáky jako pramen k vývoji a vnímání české otázky v letech 1619–1632

Kniha zavádí dnešního čtenáře do dramatické doby počátku třicetileté války a je průvodcem po labyrintu myšlenkového světa 17. století, v němž bylo poselství obrazové, textové a hudební roviny letáku předáváno i vnímáno poněkud odlišným způsobem než dnes. Na základě důkladného studia dobových pramenů představuje autorka jak historii a funkce letáku jako komunikačního média v českém a německém jazykovém prostoru, tak galerii podob Fridricha Falckého, kterou vytvářeli česko-falčtí i císařští autoři, rytci, tiskaři a nakladatelé první třetiny 17. století. S ohledem na historický kontext se zabývá mediálním obrazem Fridricha Falckého jako falckraběte, krále, vzdorokrále, vyhnance i symbolu naděje. Naposled uvedená podoba "zimního krále" zahrnuje tisky s prorockou tematikou, které přidělovaly Fridrichovi a jeho potomkům významné místo v božském plánu spásy a kolovaly zejména v kruzích české pobělohorské emigrace. Jejich horlivým čtenářem i šiřitelem byl také Jan Amos Komenský. Součástí práce jsou soupisy více než čtyř stovek letáků, přehledné tabulky s údaji o původcích a provenienci tisků, edice pramenů a velký počet vyobrazení.

Kierkegaard nesmí být redukován na úzce zaměřeného myslitele křesťanství. Aby mohl k problému křesťanství přistoupit, stal se myslitelem plnosti možností lidské existence. V předkládané široce pojaté a důsledně provedené interpretaci se tak dostává pozornosti právě pozoruhodné cestě, jíž ke křesťanství jako takovému dospívá Kierkegaard coby autor spolu se svým čtenářem. Tato studie je svébytnou interpretací rozhodujícího úseku Kierkegaardovy filosofie, současně však přispívá k obecnějšímu tématu působnosti filosofického textu, figury čtenáře filosofie, jako i strategie filosofického autorství.

Dvě společně vydávané monografie pojí dílo jedné z ikon francouzského strukturalismu Rolanda Barthese. Jak již jejich názvy napovídají (Zotročený mýtus, Od ideologii k fantasmatu), každý z autorů je pojednává z jiného hlediska: teorie ideologie a psychoanalýza slouží jako komplementární hledisko k dekompozici moderních mýtů a strukturalismu (jako i opačně). Rozmanité dílo Rolanda Barthese je ale také možné vyznačit setrvalým zaměřením k psaní, zápisu, rukopisu. Toto ústřední téma je také vyznačeno v aluzivním názvu kompletu (Popis jednoho zápisu). Tento název může budit dojem (patrně pouze na první pohled) drobného přeřeknutí (škobrtnutí v promluvě). Avšak i tento rys je nedílnou součástí emfatického gesta psaní.

J. Češka: Zotročený mýtus: Roland Barthes Rozporný název monografie Zotročený mýtus ohlašuje dvojznačnost Barthesových analýz. Na dekompozici Barthesova pojetí novodobých mýtů lze kupříkladu ilustrovat, nakolik je tento projekt do značné míry autoreferenční. Autor v něm navíc využívá rétorických postupů, jež však zároveň kritizuje. V případě jeho mytologií se tedy nejedná o analytický text, nýbrž o beletrizující esej - a to svojí iluzivností a performativností. Proto lze také Barthese považovat spíše za pisatele esejí nežli za analytického myslitele. Můžeme tedy vyslovit pochybnost nad jeho řazením mezi strukturalisty. Nemalá část monografie byla věnována polemice s Barthesovým pojetím četby. Neběží totiž v Barthesem proklamované svobodě a svrchovanosti četby o rétorický tah, kterým si čtenáře ochočuje, aby jej nepozorovaně obsadil vlastním psaním?

J. Fulka: Roland Barthes - od ideologie k fantasmatu Tato studie se zaměřuje na Barthesovy texty z tzv. "středního období" (S/Z, Sade, Fourier, Loyola, Potěšení z textu, Roland Barthes par Roland Barthes), a to se zřetelem ke dvěma pojmům, které v nich - více nebo méně explicitně - hrají ústřední roli: k pojmům ideologie a fantasmatu. Jestliže jedním z ústředních motivů četby Balzakovy povídky Sarrasine, jak je předvedena v S/Z, je demaskování určitého typu ideologie, která je u Barthesa počínaje jeho ranými pracemi konstantně spojována s tzv. realistickou literaturou, v pozdějších dílech se Barthes stále více uchyluje ke specifické teorii fantasmatu a čtenářovy psychiky, díky nimž podle něho je - třebaže zpravidla nepřímo - možné z literární ideologie uniknout. Tato práce se snaží tento Barthesův teoretický itinerář co nejpřehledněji shrnout, upozornit na některé jeho sporné body, ale také ilustrovat barthesovské teze s pomocí literárních příkladů jiné než barthesovské provenience.