Publikace zkoumá složité vztahy mezi jednotlivými náboženskými, jazykovými a ideovými směry, které jednak stály proti sobě, jednak se prolínaly v raném českém literárním humanismu. Rozebírá tradiční protiklad mezi latinským a národním humanismem a pokouší se naznačit, že tato dichotomie má omezenou platnost. Dále se práce soustřeďuje na literární, překladatelskou a tiskařskou činnost Mikuláše Konáče z Hodiškova, která slouží jako příklad komplexních sil střetávajících se v dobové slovesnosti a zároveň jako důkaz problematičnosti zmíněného protikladu.

V této práci předkládá autor PhDr. Bohuslav Čížek, CSc., emeritní kurátor sbírky hudebních nástrojů Národního muzea v Praze, první ucelený přehled o dochovaných klávesových chordofonech vybra­ných mistrů 18. a první poloviny 19. století na území České republiky.

Z relativně velkého počtu 37 dochovaných klavichordů je autorsky určených jen osm, ve výrazně menším množství cembal a spinetů jsou zastoupeny pouhé čtyři osobnosti. Výběr 38 stavitelů kladívkových klavírů a jejich synů se řídí jednak jejich domácím, ale i mezinárodním významem. Jsou tu slavní vídeňští mistři, jejichž práce se dochovaly v domácích i zahraničních sbírkách, jako Walter, Graf nebo Streicher, ale i tací, o nichž víme jen z matrik a městských knih, ale dosud nebyl znám žádný jejich dochovaný nástroj, například Mallek, Leschen či Pfeifer. Všechny uvedené nástroje starých mistrů, dochované na území České republiky, jsou zařazeny na základě autorova osobního studia; jejich další díla, uložená v zahraničních sbírkách, jsou prezentována vesměs na základě údajů katalogů či soupisů v uvedených pracích.

Katalogizační údaje o nástrojích každého jednotlivého mistra doprovází barevná fotografie alespoň jedno­ho jeho nástroje, popř. i jeho detailu.

Kniha je důsledně dvojjazyčná, anglická verze z pera muzikologa dr. Davida R. Beveridge umožňuje v od­borných kruzích její celosvětové užití.

Patočkův esej Nadcivilizace a její vnitřní konflikt, vytvořený zřejmě v padesátých letech 20. století, patří k jeho nejbohatším a nejaktuálnějším textům; mezi filosofickými diagnózami doby, napsanými ve 20. století, zaujímá nesporně jedno z čelných míst. Patří však do složité, doposud málo prozkoumané a nejméně veřejné fáze jeho filosofické tvorby. Argumentace, kterou Patočka používá, je kromě jiného pokusem o porozumění komunismu, a jejím historickým východiskem je stupeň krize, která se měla ještě prohlubovat a tak či onak trvat až do zhroucení komunistických režimů ve východní Evropě. Na tuto krizi reagoval marxistický revizionismus ve východní a střední Evropě a také názory západních liberálů, od nichž se však Patočkův výklad kriticky distancuje. Koncept nadcivilizace odpovídá na přímou historickou zkušenost a současně pokračuje v argumentaci naznačené už v Patočkových prvních významnějších pracích.

Monografie, jejíž iniciací byla a materiálový základ vytvořila konference uskutečněná v Lipnici ve dnech 12. a 13. června 2009, se zmíněným esejem zabývá ze tří různých úhlů pohledu: v první části se hovoří o pojmu a problematice nadcivilizace (Johann P. Arnason, Ilja Šrubař, Marek Skovajsa), druhá nabízí filosofické souvislosti konceptu nadcivilizace (Hynek Janoušek, Ivan Chvatík, Václav Bělohradský, Martin Ritter) a třetí část tvoří stati Karla Müllera, Jiřího Tourka, Milana Hanyše, Zdeňka Pince a Jana Bouzka, zkoumající historické perspektivy konceptu nadcivilizace.