V psychiatrickém centru začíná sezení. Krabice nedoručených dopisů svede dohromady umělce s pubertálním nacistou. Čtveřice chlapců užívajících si prázdnin nalezne oběšence a vezme ho do party. Pan Volavka slavně povstane z bažin invalidního důchodu. Konec světa bohužel nenastane. Kytarista legendární rockové skupiny Ilegální substance uvízne ve výtahu se svou největší fanynkou. Antihrdinové vypointovaných povídek Pavla Bušty jsou tak akorát zralí na terapeuta. S komickým máváním svých potrhaných křídel narážejí do životních překážek a když konečně zahlédnou světlo na konci tunelu, vyrazí za ním, aniž by se uvědomili, že jde o rozžhavenou letlampu. Dokáží se někteří z nich vyhnout stravujícímu plameni, nebo bez výjimky shoří na popel?

Publikace Vědomí hodnot navazuje na předchozí tituly edice Andrias, které na příkladu ucelených, leč co do šíře tázání rozmanitých teoretických konceptů představují výsledky výzkumů zejména mladších badatelů a badatelek blízkých Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze. Záměrem této publikace je přispět k diskusi o teoretických, metodologických a etických základech tematiky hodnocení a hodnot, a to za pomoci kladení rozličných otázek a rozboru různorodých témat, v nichž se hodnoty vyjevují. V knize se proto můžete setkat jak s výsostně filosofickým pojetím, v jehož rámci jsou hodnoty promýšleny v souvislosti s otázkami ontologickými či etickými, tak s pojetím sociálně-teoretickým, kde hodnoty jsou zdrojem badatelské reflexe zvolené metody i předpokladem konstrukce objektu výzkumu. Interdisciplinární výběr témat ukazuje, jak velká může být šíře (nejen) antropologických perspektiv ve vztahu k hodnotám a jak nesamozřejmé jsou naše představy o tom, čím hodnoty vlastně jsou. Autoři a autorka publikace jsou toho mínění, že vzájemné porozumění lze spíše než v konkrétních výzkumech hodnot hledat ve společném vědomí otázek, které při takových výzkumech neustále vyvstávají.

Kniha se nejprve pokouší vymezit metodologické principy Nietzschova zkoumání těla a tělesnosti prostřednictvím pojmu fyziopsychogie (Physio-Psychologie). Jedná se o specifický způsob chápání morálních soudů jako symptomů tělesných stavů. Metodou fyziopsychologie Nietzsche odhaluje za morálními soudy to, co je v nich zamlčeno, a ukazuje, že jejich zdrojem je vždy nějaký pud či instinkt. První oddíl pojednává o procesu přivtělení (Einverleibung), který stojí podle Nietzscheho v základech antropogeneze. Aby se člověk ustanovil jako druh schopný přežití, musel si přivtělit určitá schémata, jež tvoří jeho základní druhovou výbavu. Tato přivtělená schémata nutně musela být omylem, jak ale Nietzsche zdůrazňuje, v antropogenezi nešlo o pravdu, nýbrž o pevné zakotvení člověka ve světě. Druhý oddíl přistupuje k problému těla a tělesnosti z odlišného hlediska. Důraz je kladen na vztah těla a morálky, přičemž do popředí vystupuje pojem vůle k moci. Při bližším pohledu se však ukáže, že v prvním oddílu je vůle k moci rovněž neustále přítomna, nikoli ovšem jako hlavní předmět zájmu, nýbrž jako interpretační nástroj. Dalo by se proto říci, že vůle k moci spojuje oba oddíly a syntetizuje jejich perspektivy.