Kniha dokumentuje umělecké a prostorové intervence v kostele Nejsvětějšího Salvátora v Praze u Karlova mostu v letech 2009–2016 a v několika případech i umělecké a architektonické počiny v jiných církevních i necírkevních prostorech, které však se zkušenostmi z akademického kostela souvisejí a z nich také vyrůstají.

Svazek uvozují dvě rozsáhlejší a teoretičtější kapitoly: První nastiňuje dějiny klementinského kostela a dává nahlédnout do jeho vrstevnatého genia loci. Druhá tento pohled rozšířuje o několik příkladů ze zahraničí, které se staly pro autora kniha jako organizátora salvátorských uměleckých událostí důležitou inspirací, teoretickým zázemím a také zdrojem potřebné zpětné vazby.

Knihu doprovází cyklus fotografií Petra Neuberta, který svým objektivem soustavně zaznamenával salvátorské umělecké dění.

Geniální jaderný fyzik z Fermiho týmu, dvaatřicetiletý Ettore Majorana záhadně zmizel vpředvečer druhé světové války. Brilantní esej-příběh proslulého italského spisovatele o této události je pokusem dokumentárně rekonstruovat drama předcházející Majoranovu zmizení, které nebylo dodnes uspokojivě vysvětleno. Je navíc také strhující literaturou s detektivní zápletkou, již se L. Sciascia s vlastní pozoruhodnou invencí pokouší rozplést. Svou morální naléhavostí pak Sciasciova esej může připomenout protiválečné prózy a dramata Karla Čapka.

"Moralista Sciascia tu klade elementární otázky po odpovědnosti atomových fyziků vůči lidstvu. Historickým pozadím eseje je pitoreskně zdokumentovaná éra předválečného fašismu." (Z doslovu Jiřího Pelána.)

Leonardo Sciascia (8. ledna 1921 v sicilském Racalmutu - 20. listopadu 1989 v Palermu), italský prozaik, esejista, dramatik a politik.

Na stránkách publikace se sešli autoři, kteří jsou nějakým způsobem osloveni pracemi Zdeňka Vašíčka či jeho životním osudem. První část knihy obsahuje texty, pokoušející se podat souhrnnější obraz Vašíčkova myšlení a životních postojů nebo inspirované a ovlivněné jeho myšlenkami. Druhá sestává ze studií, které z různých hledisek rozebírají motivy jeho díla. Třetí část tvoří texty, které se věnují konkrétním momentům ze života Zdeňka Vašíčka nebo v nich autoři evokují jeho stopu pro své životy a vnímání světa.

Do monografie přispěli: Jaroslav J. Alt, David Bartoň, Jan Bouzek, Jan Brabec, Tomáš Dvořák, Tomáš Hermann, Jan Horský, Martin Hybler, Václav Janoščík, Jan Klápště, Petr Král, Ivan Kraus, Vlastimil Málek, Lubomír Martínek, Miroslav Petříček, Petr Placák, Jan Šabata, Viktor Šlajchrt, Jan Tesař a Pavel Vašíček.

Vydání inicioval bratr Z. Vašíčka Pavel Vašíček, který se ovšem vydání nedožil.

Publikace obsahuje medailony Pavla Vašíčka (od Lucie Bartoňové) a Zdeňka Vašíčka (Michael Špirit) a dále aktualizovanou bibliografii Zdeňka Vašíčka (M. Špirit).
Jako samostatně neprodejná příloha vychází kniha Zdeňka Vašíčka 100% štěstí.
Vznik strojopisného souboru 100% štěstí zasadil Zdeněk Vašíček při jeho předání do nakladatelství do roku 1957 v Kroměříži. Tehdy po ukončení studií filosofie a historie na Filosofické fakultě UK v Praze se přátelé Zdeněk Vašíček a Rudolf Jičín ocitli z pracovních důvodů každý jinde, Vašíček našel uplatnění v archivu města Kroměříž, Rudolf Jičín v muzeu v Trutnově. Udržovali tedy alespoň korespondenční kontakt a posílali si vzájemně pojednání, pro která Zdeněk Vašíček s celoživotním odstupem použil označení „juvenilie“.