Svazek shrnuje dosud knižně nepublikované studie a články Jana Tesaře věnované nacistické okupaci a úsilí české kultury o „nalezení nového národního vědomí“ tváří v tvář tehdejšímu smrtelnému ohrožení. Stati částečně uveřejněné v letech 1968 a 1969 byly psány se zřetelnou snahou orientovat národní společenství na nové osudové křižovatce.
V recenzi na jednu z tehdy vydaných Tesařových esejí psal Václav Frei v Katolických novinách z 18. května 1969 „o nepochybně poctivém přístupu J. Tesaře, který, jak sám uvádí, ,píše o názorech donedávna proskribovaných a úsilí nedoceněném‘. [...] Načrtněme pár myšlenek aktuálních pro nás právě dnes, přes zřejmé rozdíly situace v roce 1939 a 1969. Tesař nevytýká katolíkům nedostatek statečnosti, obětavosti, nedostatek ,zapojení‘ do celonárodního úsilí. Vyslovuje politování nad tím, že do tohoto úsilí neuměli vnést vlastní, plně křesťanský a katolický program, domyšlenou specificky křesťanskou iniciativu. [...] Myslím, že tuto kritiku je třeba vzít vážně a poučení z ní zaměřit i na další období, pro nás tedy zejména na naši současnost. Nejde o to, odsoudit tehdejší představitele církevního života, nýbrž pochopit [...], v čem nestačili na úkol neúprosně daný historickou situací roku 1939. Také nám klade situace roku 1969 neúprosně své otázky. Chápeme je, doceňujeme jejich závažnost? [...] Bylo by smutné, kdyby si po dalších třiceti letech soudní lidé museli říci: ,proboha, spali tenkrát ti čeští katolíci, nebo byli slepí? Což neviděli, jakou dějinnou šanci a odpovědnost mají?‘ Jan Tesař si kladl otázku, zda katolicismus dokázal vytvořit roku 1939 celonárodní program.“
Tento svazek, obsahující také dosud nepublikované texty, předkládá otázku, kterou tak jasně rozpoznal Václav Frei, nejen katolíkům, ale celé národní kultuře.

Kniha dlouhá léta komunistickým režimem vězněného teologa, filosofa a publicisty (1921–1998), inspirovaná mj. Myšlenkami Blaise Pascala. Nejde o deník v pravém slova smyslu, zápisy sice narůstají v čase, ale jejich tématem není lineární každodennost všedního života. Edice obsahuje zápisy z let 1969–1975, v závěru je připojen text Tajemství otřásání (datovaný 1955–1960).
„V české literatuře není mnoho deníků toho druhu, jaký se zde dostává čtenáři do rukou. Autor žije Apokalypsou. Tato kniha pronikla jeho ducha až do oněch hlubin, v nichž se setkává s živým Bohem. Celý svůj život a veškeré dění vidí jejím prismatem. Formuluje zásady jejího výkladu a četnými citacemi literatury starověké, středověké a novodobé nám umožňuje lépe pochopit jak tuto knihu, tak náš život a smysl krize našeho věku. Klíčem k pochopení této krize je především meditace »Tajemství otřásání«, kterou autor připojil ke svému deníku.
Vnitřní svět autorův má dva póly, tajemství otřásání a tajemství vejití v odpočinutí. Tyto dva póly jsou vlastně póly vnitřního světa každého z nás. Otřásáním, úzkostí a starostí se zabývá mnoho denních zápisků. Je jich daleko víc než stránek o vejití v odpočinutí. Odpočinutím vrcholí život člověka. Kolik lidí však vejde v odpočinutí, čili dosahuje dokonalého pokoje v tomto životě? Čtenář, který hledá smysl úzkosti a starosti, který touží osvobodit se od těchto dvou »sester«, jež provázejí náš život, najde v deníku řadu záznamů, které mu pomohou osvobodit se od nich.
Život každého z nás je zápasem Jakubovým, zápasem s živým Bohem. Záznamy z 20. 7. 1971 a »starý zápis« z února 1975 patří k nejhlubším stránkám vydávajícím svědectví o tomto zápase. Záznam z 20. 7. 1971 je vnitřním portrétem nejen autora, nýbrž člověka vůbec.
Důležitou úlohu hraje v životě autora idea domova. Osvětluje ji zážitky ze svého dětství, úryvky z české a jinojazyčné literatury, citáty z bible… A nejde mu jen o domov našeho dětství a o vlast. Idea domova je zde promítnuta do celého kosmu.
Apokalyptický deník není jen komentářem k Apokalypse. Vede nás k tomu, abychom četli evangelia, bibli a veškerou literaturu ve světle této knihy, abychom v tomto světle viděli celý náš svět.“

Kniha neotřele vysvětluje dětem základní pojmy křesťanského života a víry. Obsahuje výklad Desetera a modlitby Otčenáš, věnuje se Ježíšovým podobenstvím a křesťanským svátostem.
Více než polovinu publikace tvoří odpovědi na důmyslné otázky, které děti zaslaly do křesťanského časopisu Nezbeda. Najdeme tu například objasnění dotazů „Proč musím jít v neděli do kostela, když jiní hrají fotbal?“ nebo „Dneska je povinná školní docházka.
Zajímalo by mě, jestli také Ježíš chodil do školy a jaké měl známky.“, ale i závažnějších otázek víry jako „Co se s námi stane po smrti a jak to bude vypadat v nebi?“. Knihu osobitými ilustracemi doprovodil Jan Hrubý.
Autor textu páter Kuneš se podílel na tvorbě náboženských pořadů pro děti a vyučoval náboženství na Arcibiskupském gymnáziu v Praze, výklad víry pro starší dětské čtenáře přinesla jeho kniha Pár kroků do křesťanství, která vyšla v nakladatelství Triáda v roce 2014.