Kultovní kniha esejů švýcarského architekta Petera Zumthora, držitele Pritzkerovy ceny 2009. Pětašedesátiletý architekt cítí uspokojení, že způsob, jakým pracuje si v dnešní uspěchané době zasloužil pozornost a uznání.
Zumthor přiznává, že zčásti pracuje jako sochař. "Když na projektu začínám pracovat, tak moje první představa je spojená s materiálem. Věřím, že o tom je architektura. Není o papíru ani o formách, ale je o prostoru a hmotě."

Peter Zumthor se narodil v roce 1943 v Basileji; vyučil se truhlářem, vystudoval návrhářství a architekturu na Uměleckoprůmyslové škole v Basileji a na Prattově institutu v New Yorku. Od roku 1979 vede vlastní architektonický ateliér v Haldensteinu ve Švýcarsku.

Nejdůležitější stavby: Zastřešení římských vykopávek na archeologickém nalezišti, Chur, 1986; Kaple sv. Benedikta, Sumvitg, 1988; Bydlení pro seniory, Chur-Masans, 1993; Termální lázně, Vals, 1996; Muzeum umění Bregenz, 1997; „Klangkörper“, švýcarský pavilon na Expo 2000, Hannover, 2000; Dokumentační centrum Topografie teroru, 1997, Berlín, rozestavěná stavba byla z rozhodnutí spolkové země Berlín zbourána; Muzeum umění Kolumba, Kolín nad Rýnem, 2007; Polní kaple bratra Klause, Mechernich-Wachendorf, Německo, 2007; obytné domy Annalisy a Petera Zumthorových – „Unterhus“ a „Oberhus“, Vals-Leis, Švýcarsko, 2009.

Psát haiku jako slabikovou skládačku, brát je jako Tetris nebo sudoku, je veselé a zábavné. Ale pokoušet se psát haiku jako poezii je těžké, skoro bolestivé. Člověk brzy zjistí, že počet slabik je ten nejmenší problém. Počet slabik se dá odpracovat, to ostatní, to se odpracovat nedá, to buď přijde, nebo nepřijde.

Soubor dvou knih. Rakouský básník Georg Trakl (1887–1914) stojí svým znepokojivým dílem na křižovatce moderních literárních směrů. Za svého života, který předčasně a tragicky ukončily události první světové války, napsal pouhé dvě sbírky poezie. Avšak obě se staly milníky moderního evropského básnictví: Básně (1913) s převahou vázaného verše v duchu dekadentního symbolismu a Šebestián ve snu (1915), kde dominuje volný verš a výrazná expresivita. Tento soubor přináší v jednom svazku obě Traklovy sbírky v překladu Radka Malého a s ilustracemi Heleny Hankeové.
Druhou částí souboru je studie Radka Malého s názvem Když v černém lese volá kos. Překladatel a germanobohemista Radek Malý ve své monografii usiluje zprostředkovat širší odborné a čtenářské veřejnosti současný pohled na Traklovu poezii, a to zejména v souvislostech její české recepce – neboť už od dvacátých let dvacátého století Trakl svým dílem výrazně zasahoval i do vývoje české poezie. Na základě analýz překladů básní, jejich srovnání, komentářů a interpretací se zjevuje plastický a čtenářsky přívětivý obraz nejen básnického světa Georga Trakla, ale i různých českých básníků, kteří se jím nechali inspirovat.