Jan Erik Vold (narozen 1939 v Oslo) je od šedesátých let jednou z nejvýraznějších postav soudobé norské poezie – jako básník, esejista, společenský debatér, významný protagonista žánru Jazz & Poetry. Jeho básně charakterizuje smysl pro hloubku i nesamozřejmou jednoduchost výrazu, nakažlivý entuziasmus i civilní a pestrá imaginace. Žije ve Stockholmu.

Berlín, Steglitzer Park, podzim 1923
Na lavičce v parku sedí holčička a pláče. Ztratila panenku. Franz Kafka, který se svou družkou Dorou Diamantovou právě pobývá v Berlíně, si děvčátka všiml a chce je utěšit: Holčička svou panenku neztratila, to panenka se sama od sebe vydala na cesty, on tu její panenku potkal a ona mu slíbila, že bude holčičce ze svých cest psát. Protože ale holčička ještě neumí číst, bude dopisy posílat jemu, Franzi Kafkovi, a on jí bude dopisy od panenky při svých procházkách po parku předčítat. To se skutečně událo.
Švýcarský autor Jürg Amann tyto dopisy nalezl, jak alespoň tvrdí, dostaly se k němu složitými oklikami. Nebo je spíš vynalezl? To tušíme my. Ať tak nebo tak, my je zde otiskujeme úplně poprvé.
Je to literární hra na schovávanou pro mladé i staré, velké i malé, plná skrytých i méně skrytých narážek, a hlavně plná útěchy pro každého, kdo někdy v životě ztratil panenku nebo cokoli, co mu bylo drahé.

Světová premiéra!
Tato knížka je na základě autorova přání poprvé vydána tiskem v češtině, německé vydání teprve bude následovat. Rukopis půvabného textu hned po jeho dokončení nabídl Jürg Amann nakladatelství ARCHA.

Tahle knížka by neměla být nijak dovysvětlována, sama o sobě by měla být jakýmsi vysvětlením. Pro dítě na jeho dětské úrovni, pro dospělého, literárně zaujatého a vzdělaného čtenáře na úrovni literárních skrývaček, v každém případě by měla přinášet radost - každému v té literární rovině, v jaké ji hledá.

Nicholas Murray: Kafka, české vydání, Jota, Brno 2006
A právě v té době Kafka s Dorou na jedné ze svých procházek místním parkem potkali malou holčičku, plačící, že ztratila panenku. Kafka, kterého utrpení malých dětí vždy dojímalo, jí řekl, že panenka se neztratila, ale vydala se na cestu a píše mu z ní dopisy. Nevěřící dítě mezi slzami požádalo o důkaz a Kafka slíbil následujícího dne jeden z dopisů přinést. Doma dopis velmi pečlivě sepsal a druhý den se vrátil a přečetl ho holčičce. Stálo v něm, že panenku přestalo bavit žít pořád ve stejné rodině a chtěla jen změnit prostředí. Kafka pokračoval v psaní těchto každodenních dopisů po téměř tři týdny. (...) Pro Kafku bylo typické nejen to, že se dítě snažil utěšit, ale také to, jak úzkostlivě přitom dbal na každý detail.

Merzovy povídky a krátké prózy jsou tak obyčejné i rozmanité, tak podivné i poetické jako je sám život: nečekané setkání s věštcem, podivuhodný příběh neznámého vynálezce, teskný život siláckého přistěhovalce, klopotné hledání skromného vesnického umělce. Nemoc a smrt jako nedílná součást naší každodennosti. A autorovo umění zachytit přesným a střídmým výrazivem pomíjivost nálady, vystupňovat příběh překvapivým zvratem, a to tak lakonicky, že si vystačí mnohdy jen náznakem, kterým však dosahuje nebývalé výrazové preciznosti.