Spisovateli na volné noze, který jen horko těžko shání zakázky, jednoho dne zčistajasna „zešílí“ dospívající dcera. Začne chytat na ulici neznámé lidi a vykřikuje cosi o vrozené genialitě každého z nás, hluboko do noci horlivě studuje různé texty a zápisník má plný naškrábaných poznámek. Přiznat si, že chování Sally pravděpodobně není známkou její výjimečnosti, nýbrž jde o nemoc, která je pro ni samotnou nebezpečná, není jednoduché.Nakonec nezbývá nic jiného, než ji odvézt na psychiatrii, kde ji pomocí léků „stáhnou“ z oblak na zem. Následně se roztáčející kolotoč hledání příčin jejího současného stavu pokládá otázky: Je důvod manické psychózy dcery vrozený? Může za to on sám? Stojí za tím dědictví rodu, vždyť i jeho bratr je psychicky nemocný? Přispěly k tomu vnější podmínky, jako je nevyhovující bydlení, rozvod s první ženou, neuspořádaný vlastní život? Či samo agresivní město, se svou přemírou podnětů a rozptýlení? Nebo snad za tím jsou drogy a její stav je pouze dočasný? Či snad nakonec jde opravdu o boží hlas?

Majitel nejrozsáhlejšího skotského knihkupectví, obchodu ve tvaru bludiště nacházejícího se v malebném přímořském městečku, i nadále trpí přívalem (nebo v nevhodnou dobu naopak nedostatkem) zákazníků, jejichž chování musí tak nebo onak strpět. Nepřestává se divit, jak je možné, že nechápou rozdíl mezi knihovnou a knihkupectvím. Klidně dovnitř — do čerstvě uklizeného obchodu! — zvenku vnášejí bahno nebo tam vcházejí i se svými mokrými psími miláčky — psy baskervillskými spíše! Pohybují se nemotorně a shazují knihy, za což se nikdy neomluví. Drze smlouvají a dožadují se neoprávněné slevy jen proto, že kniha je trochu plesnivá. A teď k té jehovistce přibyla ještě ta Italka! Slovo jí není rozumět, jen všechny v bílých rukavicích diktátorsky diriguje a chudáka majitele nutí provádět cvičení na záda. Není divu, že je to na něj už trochu příliš. Ještě že má kde si od takového frmolu odpočinout, a tak se vydává na ryby do řeky nebo na jezero, plave v moři, jezdí na kole po Vysočině anebo zajde na pivo do hospody. Díkybohu za nalezenou rovnováhu!

Mauzoleum patří k ústředním a ojedinělým dílům německé poezie. Třicet sedm Enzensbergerových balad pojednává o rozporuplnosti pokroku, o procesu trvajícím celá staletí, jehož významné, tragické, komické i absurdní problémy na nás dopadají dodnes. Text radikálně ruší tradiční představu o poezii jako tvorbě „krásného zdání“ a simuluje vědecký jazyk i myšlení, aniž se však zříká umělecké volnosti přetvářet fakta do „otevřeného“ celku, který obsahuje i mnoho nedořečeného, nedefinovatelného, ba tajemného. Přestože pokrok je kolektivním mýtem, personifikoval se v dlouhé řadě historických postav, průkopníků či vzájemných protivníků. Hrdinové balad jsou proto myslitelé, dobrodruzi, biologové (Darwin), vynálezci (Gutenberg), přírodovědci (Humboldt), lékaři (Guillotin), revolucionáři (Che Gue­va­­ra), politici (Machiavelli), umělci (Chopin) a další význačné postavy našich dějin. V knize jsou představeny ve fragmentárních zkratkách, které ukazují nejen jejich osudy (většinou ne právě šťastné), ale také jejich místo a význam pro vývoj naší civilizace.