Víte, bez čeho bychom my lidé nepřežili? Bez žížal. Tihle nevidomí básníci hlíny, tak jako my se pomalu propracovávající temnotou, zajišťují zemině dostatek kyslíku, jinak by v ní nic nerostlo. Právě o žížalách napíše na konci devatenáctého století do časopisu článek nevzdělaná selka Gudríd, a touto odvahou jít za svou vášní ovlivní osud nejen svůj, ale i celého svého rodu. Syn Jón zdědí její snivou povahu natolik, že se mu obdiv ke hvězdám stane v opilosti za tuhé zimy osudným. A co Halldór, neochvějně se řídící svým hudbymilovným srdcem a jeho magnetickou střelkou, a pak Eirík směřující od vdané Tove, s jejíž divadelní společností je na turné, k vášnivé arabsko­-italské Batool mající veškeré právo nenávidět druhé pohlaví? Mnozí jim podobní, celé společenství vyhnanců nalézajících se na rozhraní tmy a světla a napůl na útěku před vlastním životem, se sejdou na oslavu v Sólveyině hotelu. Když vystoupíme na světlo, můžeme doufat, že s sebou nebereme tmu. Žijeme přeci tak, jak nejlépe umíme, s vědomím možné fatální chyby, kdy však největší nectností je zbabělost.
Jón Kalman Stefánsson zde znovu prokazuje svůj mistrný talent rozehrávat orchestr lidských emocí. Poskytuje neobyčejně komplexní obraz vzájemně se překrývajících osudů postav pronásledovaných metafyzickými otázkami. Pozoruhodný rébus knihy Tvá nepřítomnost je tmou je matoucí i dojímavý zároveň, tak jako jiné autorovy knihy.

První svazek rozsáhlého sebraného díla nejprokletějšího českého básníka naší doby Karla Šebka. Texty pocházejí z velmi rozsáhlé rukopisné pozůstalosti, přičemž převážná většina z nich nebyla nikdy publikována. Jeho život se prolínal s poezií a poezie se prolínala s jeho životem víc než u kteréhokoliv jiného umělce u nás. Své krédo „Život je choroba, kterou je nutné přežít“ naplnil Karel Šebek beze zbytku svým životem.

Soubor esejů o možné podobě posmrtného života od jednoho z nejvýznamnějších soudobých neurovědců Davida Eaglemana, autora několika světových bestselerů. Na základě různých mýtů, náboženských konceptů a současných vědeckých poznatků nabízí vzájemně zcela odlišné, až protichůdné hypotézy posmrtné existence. Bude nutné zrychleně znovuprožít všechny události vlastního života? Anebo si můžeme vybrat, kým po smrti chceme být? Jsme ve skutečnosti jen nevýznamná frankensteinovská stvoření vzniklá v laboratoři, nepovedený experiment, který žádný posmrtný život nemá? Anebo si ho snad můžeme sami stvořit, vybrat z katalogu jako dovolenou?

Nejste vy náhodou mozek naložený ve sklenici, který může vidět, slyšet a cítit vůně i chutě, prostě všechno, přesto však je to jenom pouhý přelud utkaný z přediva snů?

Ateisté i věřící se shodli na tom, že Bůh žije pouze díky nám. Když ho opustíme, umírá. Zpočátku jsme byli poctěni tím, že jsme tak významnými buňkami božského těla, ale pak nám tak nějak docvaklo, že jsme vlastně boží rakovina.