Deníkové dílo Jana Hanče patří k nejvýznamnějším knihám v poválečné české literatuře. Jeho čtvrté vydání, jehož editorem je Michael Špirit, vůbec poprvé přináší znění svazku ověřené a opravené podle dochovaných autorových strojopisů. Již předchozí třetí vydání v nakladatelství Torst významně doplnilo obě vydání předchozí o nové texty a současně odstranilo množství chyb, které v nich zůstaly. Teprve tuto čtvrtou edici je však možno považovat za definitivní. Hančovy „outsiderské“ zápisky kladou nejhlubší otázky lidské existence, mravnosti spisovatelství, zachycují neuchopitelnost a propastnost mezilidských vztahů a vyjadřují se k veřejnému životu své doby.

Ve své první a nejradikálnější knize, nazvané jednoduše Díla, se Édouard Levé (1965-2007) představuje jako podvratný eklektik, teoretický kutil a obsedantní vynálezce takřka rousselovského formátu.
Je soupis 533 nerealizovaných - a často nerealizovatelných - děl literaturou, nebo konceptuálním dílem eo ipso? Vzniká umělecké dílo svou fyzickou realizací, nebo již ve chvíli, kdy je mentálně počato - pouhým nápadem? Nekomentovaný Levého soupis nápadů nenabízí mnoho odpovědí. Jeho "díla" jsou často tajemná a znepokojivá, leckdy absurdní, občas filozofující, sem tam humorná a někdy svéhlavě, autoritativně nesmyslná.

Jakkoli je Édouard Levé jako vizuální umělec znám především jako fotograf, pohybuje se v Dílech napříč uměleckými sférami, od zvukového umění, videa a experimentálního filmu přes performance až po monumentální instalace. Dokáže být stejně posedlý absurditou jazyka jako absurditou architektury, zajímá ho náhoda, nevědomost nebo vědomé uvedení v omyl, podoby duplicity i percepční nehody. Bujarou smršť zapsaných nápadů lze chápat jako gesto zdrženlivosti, ale i jako nárokování si bezmezné tvůrčí svobody, nespoutané produkčními omezeními. Své potenciální celoživotní dílo poskytuje Édouard Levé svázané v útlé knize. Jako provokaci, výzvu, reakci i inspiraci.

Výbor z celoživotní tvorby literární historičky, kritičky, překladatelky a editorky Růženy Grebeníčkové (1925–1997) přináší práce o písemnictví posledních dvou století. Autorka přistupuje k jednotlivým uměleckým dílům s rozsáhlými literárněhistorickými znalostmi a představuje je v nápadité srovnávací perspektivě. Její duchaplný styl předpokládá čtenáře, který se bude umět vyrovnat nejen s přesahem do příbuzných věd, jako je psychologie, sociologie nebo filosofie, ale také s jednoznačně formulovanými soudy a ironickým hodnocením.

Svazek je rozdělen do pěti oddílů. – V prvním stojí v popředí teoreticko-historické otázky umělecké prózy, jako je vývoj epiky ve 20. století, literatura faktu, triviální literatura nebo historie románu, druhý soustřeďuje práce o románských literaturách, hlavně o francouzském písemnictví od osvícenství po tzv. nový román, třetí je věnován české literatuře od národního obrození do konce 20. století, do čtvrtého jsou zařazeny studie o ruské literatuře zejména 19. století a pátý oddíl zahrnuje eseje o německy psaných dílech od epochy romantismu do poloviny 20. století. Výbor ve svém tematickém uspořádání zároveň vytváří „vnitřní“ monografie o J. Weilovi, N. V. Gogolovi, F. M. Dostojevském, A. P. Čechovovi, H. von Hofmannsthalovi a R. Musilovi.

Edici připravenou Michaelem Špiritem doprovází obsáhlá ediční poznámka a anotovaný rejstřík děl a jmenný rejstřík. Jako samostatný svazek doplňující výbor O literatuře výpravné vychází v koedici IPSL a nakladatelství Torst kniha editora Michaela Špirita Růžena Grebeníčková a její rukopis, zahrnující obsáhlou studii o Růženě Grebeníčkové, komentáře k textům výboru a kompletní primární a sekundární bibliografii autorky.