Vyprávět příběh, kniha, která už dlouho chybí na českém trhu. Legendární scenárista a spisovatel Jean-Claude Carriere, držitel Oscara za celoživotní dílo, vypráví s přehledem a humorem o řemeslu literáta, o své spolupráci s nejvýznamnějšími světovými režiséry, například s Milošem Formanem, Louisem Bunuelem či Peterem Brookem. Toto druhé vydání knihy po dvaceti letech je doplněno krásnými fotografiemi Mistra a předmluvou Terezy Brdečkové.

Slovy autora:
„Ústřední místo, které vypravěč zaujímal, předpokládalo jednu podmínku – nikdy nemluvil o sobě. Zlaté pravidlo: nikdy se nepovažovat za hodna vyprávění. Jakýkoli osobní cit vložit jen do reakcí a slov postav, skromně a neústupně se za ně skrýt. Skutečný vypravěč – profesionál vybraný a vychovaný pro svůj úkol – je beztak skoro přízrak, neznámo; vysoká věž, v níž náhoda vylámala díry. V té věži se prohánějí vichry nesoucí vzdálená poselství a věž jejich vanutím rezonuje tak, že se chvílemi domníváme slyšet hlas. Victor Hugo nazýval tento neznámý zdroj „ústa stínu“. Myslím, že můžeme tento výraz použít pro vypravěče samého. Nikdo nedokáže říci, kde se rodí myšlenky, kde se za sebou řadí epizody. Krása příběhu vyvěrá téměř vždy z temnoty. Kdo napsal bibli, Mahábháratu? Jaký člověk byl Shakespeare?“

Jean-Claude Carriere (nar. 10. 9. 1931 v Colombieres sur Orb) je scenárista, spisovatel a filmový pedagog. Je dodnes jediným scenáristou se statutem mezinárodní hvězdy. Pochází z francouzské vinařské rodiny, svůj zájem původně zaměřil na literaturu a historii. V roce 1957 debutoval románem Ještěrka, své první filmy natočil jako režisér na počátku 60. let. Od roku 1963 spolupracoval trvale s Luisem Bunuelem, Louisem Mallem, Milošem Formanem, Andrzejem Wajdou, Volkerem Schlöndorffem a dalšími. Je autorem asi stovky scénářů celovečerních filmů, pracuje však také pro televizi, působí jako literát a esejista a vybudoval si postavení i jako dramatik, zvláště svou spoluprací s Jeanem- -Louisem Barraultem a Peterem Brookem. V osmdesátých letech se podílel na koncepci pařížské filmové školy FEMIS a v letech 1986–1996 jí předsedal. S jeho rolí pedagoga souvisejí i oba texty této knihy. První, Scenárista aneb Cesta do Bruselu (Scénariste ou le voyage a Bruxelles), vyšel v roce 1986 v Revue Belge du Cinéma a shrnuje Carrierovy přednášky o scenáristice na bruselské filmové škole INSAS. Druhý, Vyprávět příběh (Raconter une histoire, FEMIS 1993), rozšiřuje autorův záběr na stavbu příběhu vůbec a zasazuje scenáristickou profesi do širokých kulturně historických souvislostí. Za dnešního stavu nejen naší kinematografie představují Carrierovy názory vážné varování před unifikací kultury: „Nemožnost vyprávět si a vyprávět o sobě, normálně se umístit do času, by mohla vést ke zkáze celých národů, odtržených od sebe samotných vadou neustále oživované paměti.“
Jjan Lukeš

Svazek Eseje a kritiky přináší výbor z autorových textů vytvořených v období let 1971–2016.

Milan Nápravník (1931–2017) byl český surrealistický básník, esejista, dramaturg, autor rozhlasových her, malíř, fotograf a sochař. V roce 1968 odchází do emigrace, kde po přechodném pobytu v Západním Berlíně a Paříži působí jako rozhlasový redaktor v německém Kolíně nad Rýnem. Autor několika knižních titulů – básnických sbírek, próz a souborů esejistických textů. Se svými asamblážemi, malbami, skulpturami a fotografiemi se zúčastňuje řady výstav ve Francii, Velké Británii a Spolkové republice Německo. V roce 1996 vystavuje také v Praze ve výstavní síni Mladé Fronty a po jeho smrti uspořádá retrospektivní výstavu Nápravníkova výtvarného díla pražská Galerie Maldoror (2018). Jako člen Sociálnědemokratické strany Německa (SPD) se hlavně v sedmdesátých a osmdesátých létech podílí aktivním způsobem na tamním politickém dění. Svazek Eseje a kritiky přináší výbor z autorových textů vytvořených v období let 1971–2016.

Geografie Edenu je kniha o umění, poesii a krajině, v níž autor pátrá po kořenech a výhoncích plíživé hrůzy, číhavého děsu a tichého zkoprnění. Ze svých osobních archivů Linhart vytahuje na povrch polozapomenuté či zcela opomíjené autory a jejich díla a svou originální interpretací nabízí jiný pohled na umění.

Kniha je rozdělena do čtyř oddílů. První část je věnována vnímání krajiny a poutnictví od jeho počátků. Není to pouze dobyvatelství a romantismus, ale autor zdůrazňuje i přínos díla Thomase Berryho a nové ekologie a negativní recepci přírody. Druhou část knihy tvoří soubor esejů věnovaných fenoménu aktivního poutnictví, urbanismu, zobrazování brownfieldu a s tím spojený retrofuturismus nebo reálné ukotvení steampunku. Zvláštní kapitolu v této části tvoří autorovo nazírání na hnutí geopoesie, která přesahuje do třetí části knihy. Zde je důležité poznat básníky a spisovatele v jejich krajině, kterou se snaží pochopit a přijmout. V posledním oddíle knihy autor uvádí své překlady z angličtiny, například texty R. L. Stevensona nebo Johna Buchana.