Tekutý život přispívá k rostoucí nerovnosti, nejistotě a nedůvěře. Současná, moderní společnost rezignovala na své sociální základy a stabilní, pevný řád transformovala do měkké a pružné formy v domnění, že tím dosáhne maximální otevřenosti.
Taková společnost ale nedokáže trvale udržet tvar, přetéká z jedné polohy do druhé, její podoby jsou krátkodobé a cíle méně angažované. Člověk se může opírat jen o minimum jistot a stále méně spoléhat na solidaritu a odpovědnost jednotlivce. Sociolog Zygmunt Bauman, autor teorie o „tekutosti“ současného světa, ve své knize Tekutý život navazuje na svou nejznámější publikaci Tekutá modernita.
Bauman je znám jako velký kritik globalizace a jejich neblahých dopadů na lidskou společnost. Jakkoli se vymezuje vůči individualismu, nečiní tak z ideové pozice postmarxisty, nýbrž ústy sociologa, jenž za flexibilitou jednotlivce a neomezenými možnostmi, které pro dosažení svého úspěchu prosazuje, vidí rovněž narůstající populismus, bezohlednost a technokratické pojetí života. Jednotlivec se přestává socializovat a svou individuální roli nespatřuje v činnosti ve prospěch komunitního celku, ale uskupení ekonomického, které je soustředěno výhradně na zisk, bez ohledu na jakoukoliv solidaritu a další možné negativní důsledky například v oblasti ekologie či kultury.
Myšlenky Zygmunta Baumana nelze číst jako dogma, o to ani sám autor za svého života nikdy veřejně neusiloval. Z pozice akademika s rozmanitou životní zkušeností se spíše snažil upozorňovat na problémy, které si společnost sama vytváří a následně se s nimi potýká, a vyvolávat na předmětná témata diskusi.

V devíti studiích zkoumá W. G. Sebald tematický komplex domova a exilu, který je pro rakouskou literaturu 19. a 20. století tak charakteristický. Protože Sebald sám žil v cizině a pohybuje se zde ve známém terénu, odkrývají se jeho citlivému vnímání souvislosti, jejichž aktualitu dokládají v neposlední řadě neustále nově se vynořující otázka po identitě kdysi tak mocného Rakouska i časem se proměňující asimilační historie Židů. V esejích tohoto svazku hraje základní roli ztráta domova u řady rakouských literátů. Přeložil Radovan Charvát.

Jako zasloužilý pamětník psychedelického hnutí nabízí William A. Richards čtenářům desítky let vlastní, nezprostředkované zkušenosti s výzkumem psychedelik. V této pozoruhodné knize se pohybuje jak na poli diskuzí o nejdůležitějších momentech psychedelického výzkumu, tak v hlubokých náboženských a metafyzických tématech, která probírá s péčí a smyslem pro detail. Autor nabízí rozvážné a pragmatické rady, např. jak si poradit s psychosomatickými potížemi při užití psychedelik, jak bezpečně maximalizovat potenciál k navození spirituálně transformativní mystické zkušenosti, jak mohou psychedelika dát smysl běžnému životu i prožitku umírání a jak mohou tyto látky udivujícím způsobem pomoci při těžkých závislostech nebo klinické depresi. Kniha Posvátné poznání věnuje hlavní pozornost zkoumání mystických prožitků, které jsou zřejmě tím hlavním a nejpřekvapivější zjištěním psychedelického výzkumu. Pokud jsou spirituální prožitky katalyzované psychedeliky nerozlišitelné od mystických stavů, jejichž líčení jsou náplní literatury všech větších náboženství, vědci a badatelé mají k dispozici jedinečný a drahocenný nástroj — mohou vcelku spolehlivým a replikovatelným způsobem zprostředkovat mystickou zkušenost. William A. Richards postupuje podrobně, systematicky a hovoří rozvážným, průzračným jazykem. Postupně tak stránku po stránce rozkrývá svou vizi úžasných hlubin lidské psýché a podobně úžasné krásy tohoto světa — vizi, která v jeho případě není jen jakousi vznosnou, nepodloženou metafyzickou spekulací, nýbrž dobře vystavěnou koncepcí, doloženou podrobnými popisy prožitků a vhledů pacientů a dobrovolníků.