Kniha Johanna Keplera (1571–1630) Nová astronomie (1609) znamenala zásadní přelom v dějinách tohoto oboru. Dílo obhajovalo Koperníkovu astronomii proti astronomickým, fyzikálním i teologickým argumentům odpůrců heliocentrismu. Především však zásadně změnilo dosavadní astronomickou teorii. Nejvýznamnější inovací bylo zavedení eliptických drah planet. Kromě toho Kepler zkoumal fyzikální příčiny pohybu planet, a tím udělal první krok na cestě k moderní astrofyzice. Naše kniha obsahuje stručný výbor z Nové astronomie. Zařadili jsme do něj Keplerův obsáhlý úvod ke spisu, jenž byl určen pro laické čtenáře. Dále jsme přeložili kapitoly 57 až 60, které obsahují klíčové myšlenky díla. Překlad byl doplněn dvěma doprovodnými texty, které vysvětlují kontext vzniku díla a jeho význam pro dějiny vědy.

Otázky tázající se po podstatě umění, jeho roli ve společnosti a možnosti poznání prostřednictvím uměleckých děl můžeme sledovat ve vývoji lidských kultur po staletí. Dominantním tématem této knihy je hledání vztahu umění a poznání, které je zastřešeno problematikou konceptu estetické zkušenosti. Pojem poučený estetický postoj upozorňuje na nesamozřejmost našeho přístupu k umění a nutnost naší aktivní snahy uměleckému dílu porozumět. Autorka neprezentuje historický přehled či sondu, ač na tradiční náhledy odkazuje tam, kde to přispívá k názornější a přehlednější argumentaci. Soustřeďuje se na „současnou historii“, tedy vývoj umění, kultury i teorií umění a obecné estetiky v posledních desetiletích a vzájemné ovlivňující propojení těchto oblastí.

Louisiana. Bažiny. Napůl opuštěné aglomerace. Zátoky. Dálnice. Cesty, které nikam nevedou. Polorozbořené kostely. Pustina. Benzínová čerpadla. Dálniční odpočívadla. Prach. Rafinérie. Třtinová pole. Ztracené osoby a děti. Prostitutky. Potulní kazatelé. Dva detektivové projíždějící automobilem svět, o jehož existenci je možné pochybovat, a ve kterém se nikdy nic nevyřeší. Předložená kniha se snaží předložit filosoficko-motivickou interpretaci televizní show True Detective. Největší pozornost je věnována první řadě seriálu a to na základě přesvědčení o tenzní významové pregnantnosti první řadou nastíněných témat a motivů. První dvě hlavní kapitoly, kdy každá kapitola je pojednává o jedné z řad, se zrcadlí - od popisu prostředí přes strukturu fikčního světa až k váhavě nakročeným epilogům. Kapitola třetí (a tedy závěrečná) se po úvodních poznámkách zaměřuje na motiv jediný: na vztah paměti a života, na téma konstrukce minulosti, která je vždy nesena určitým biasem, tendenčností, zatemněností interpretačních mechanismů; jinými slovy paměť a vědomí vždy zaostávají za „děním“ světa; „ať uděláme cokoliv, vždy je příliš pozdě“.