Dílo Leonida Ivanoviče Dobyčina (1894–1936?) je v posledních letech (znovu)objevováno nejen v Rusku, ale i za jeho hranicemi. Za života autor vydal pouze tři útlé knihy: povídkové soubory Setkání s Liz (1927), Portrét (1931) a román Město En (1935). Nepřijímal většinové vzorce chování a v realitě carského Ruska i Sovětského svazu nacházel množství groteskních rysů, demaskujících oficiální ideologii. Když pracoval na své poslední knize, potýkal se již s nepřízní sovětské moci; na schůzi leningradského Svazu spisovatelů v roce 1936 byl obviněn z „formalismu“ a „naturalismu“. Poté zmizel, pravděpodobně spáchal sebevraždu. Přítomný svazek je první knižní výbor, který jeho tvorbu představuje v češtině. Přináší všechny Dobyčinovy podstatné texty, včetně těch, jež mohly být uveřejněny až dlouho po jeho odchodu z tohoto světa. Prózy vynikají jedinečným stylem, který není snadné uchopit a který v mnohém předjímá postupy rozvíjené v literatuře až později. Má blízko k principům montáže a filmu, lze v něm vidět i příbuznost s poetikou absurdity. Zároveň Dobyčin navazoval na barvitou linii rytmizované, lyrizované prózy, kterou v ruské moderně představovaly experimenty i u nás dobře známých autorů, jako je A. Bělyj, I. Babel, B. Pasternak, J. Zamjatin či V. Šklovskij. Styčné body je ale možné oprávněně nacházet i s dílem Gogolovým a Čechovovým. A také s tvorbou R. Walsera.
Obsáhlý výbor z Edice RR chce dluh vůči tomuto výjimečnému autorovi vyrovnat i v českém prostředí. Vybrané prózy provázejí komentáře a doslov editorky Hany Kosákové.

Hlavní tématem knihy je člověk, ve všech jeho záporech a kladech, bez ohledu na věk či společenskou roli, člověk, který tvrdohlavě čelí svému osudu. Co by se stalo, kdyby Ježíš odmítl hrát svou roli? Jak by se změnil on a jeho nejbližší? Kam až může zajít stvořitel a spisovatel, aby dosáhli svého cíle? Jedná se o prvotinu. Děj je zasazen do přítomnosti. Román má dvě části. V první části bezejmenný vypravěč v deseti povídkách soudí člověka, ve druhé je pak sám souzen.

Anotace
Kniha mladé německé kreslířky a spisovatelky Ambry Durante je zcela originální komiks. Černobílé kresby a texty zachycují na osmdesáti stranách čtvercového formátu děj, který vypovídá o vnitřních stavech a představách mladé dívky trpící depresemi, či, lépe řečeno, moniodepresivními stavy (bipolárně-afektivní poruchou). Jde o téma obecně lidské a pro jeho rozšířenost velmi naléhavé. Ambra Durante obrázky kreslila zprvu sama pro sebe, později složily děj a vytvořily, doplněny texty, příběh. Autorka neužije nikde slovo deprese. To, oč zde jde, je vykreslit naprosto autenticky a naléhavě to, co člověk trpící depresemi prožívá. Co cítí, jaké má představy. Při pohledu zvenčí jde o výjevy děsivé. Přitom vidíme a cítíme, že kresba, kreslení, je pro autorku východiskem z pasti, cestou ke ztvárnění vlastních vnitřních pocitů a k osvobození. Kniha klade velmi naléhavé otázky. Ptá se po kořenech bolesti a smyslu utrpení.
Texty z němčiny do češtiny přeložil Tomáš Kafka, současný český velvyslanec ve Spolkové republice Německo. Jde o knihu nejen působivou a výtvarně zdařilou, ale i o svazek velmi potřebný a naléhavý. Kniha jedinečným způsobem vypovídá o bolesti, která je společná všem lidem: Němcům i Čechům, mladým i starým, ukazuje, co máme společného, a především – oslovuje velmi mladou čtenářskou generaci a vede ji ke vzájemnému porozumění; v tom je tato kniha jedinečná.

Román Black Box Blues přináší fascinující svědectví dívky, která se statečně potýká s démony nejistoty o sobě samé současně se zamlžením jistot o povaze světa. Zjitřená citlivost mládí nás přivádí k poznání naléhavé problematičnosti, která je lidským údělem. Zjišťujeme, že „není jen černá a bílá. A to mezi nimi nemusí být jen šedivé“. Čtenář je hluboce vděčný, že společně s autorkou může vstoupit do jejího vnitřního světa a dotýkat se křehké hranice mezi dospíváním a duševní poruchou. Stačí malá podpora, aby u mladičké Ambry Durante probudila potřebu tvorby, která se stává nástrojem nalézání smyslu a zdrojem síly pokračovat dál. Zjištěním, že „…jediné, co potřebuješ k tomu, aby se ti svět otevřel, je tužka“, vzniká dílo nejen jemně krásné, ale také hluboce existenciální a moudré. Pro čtenáře je radostí následovat autorku na její cestě, a to až k překvapivému vyřešení otázky, co udělat s tou „černou věcí“, která je bytostným určením každého z nás.