Skalického novela i povídky se vyznačují přímočarostí a drsností, neberou si servítky vůči totalitní i demokratické politické reprezentaci a nešetří ani souputníky a kamarády. Záměrná jazyková neotesanost, nazývající křivdy a nespravedlnosti pravými jmény, s přídechem ostré parodie, vyjadřuje životní postoj – padni komu padni, který autor v zásadě po celý svůj život nezměnil.

V novele Nesnažte se nás pochopit nám před očima ožívá vyprahlé normalizační Československo se všemi absurdními komunistickými symboly a snahou jednotlivců z periferie nepropadnout nihilismu. V povídce A bude stejně… Skalický reflektuje rakouský exil, české papaláše a disidenty, jimž vyměnil společenská a politická postavení a dostal je tak do neobvyklých až absurdních rolí. Prostřednictvím dvou krátkých povídek autor zdraví rovněž své dlouholeté souputníky, jejichž určité životní epizody zpracoval s humorem a nadsázkou sobě vlastní.
Dosud nepublikované práce vznikaly od počátku 70. let, kdy ještě odrážely autorův dělnický postoj ponižovaného umělce, psal je i v rakouském exilu, kde zažil rozdíly mezi tzv. intelektuální elitou diaspory a undergroundem a píše je i dnes z pozice soběstačného a hrdého pozorovatele aktuálního politického, společenského a kulturního života. Texty mají většinou autobiografický charakter, zrcadlí dobu z určité perspektivy a nakonec slouží i jako určitý autentický dokument. Vždy jde ale o zpověď, jež nezakryje zkušenost se zlovůli a bezmocí pro Skalického generaci typickou.

Miroslav Skalický je znám především jako zakladatel, textař a zpěvák undergroundové skupiny Hever and Vazelína band, jejíž skladby Červený vejložky nebo Tesilová verbež téměř zlidověly, přestože byly za komunistického režimu zakázány a jejich autor byl státní mocí stíhán i vězněn.

Anotace
Tyrolský hrabě Otto von Graben zum Stein, který během svého dobrodružného života působil jako žebravý mnich, polní kazatel či učený blázen na dvoře pruského krále, vydal v letech 1731–1741 monumentální trilogii Rozpravy z říše duchů. Dvojice přátelsky disputujících učenců, s ironickým nadhledem reprezentujících dobové postoje obhájců a popíračů strašidel, v ní představuje bezpočet starších i soudobých případů přízračných zjevení. Díky svým nevšedním kvalitám se dnes pozapomenuté dílo stalo – vesměs nepřiznanou – inspirací pro řadu význačných autorů 18. a 19. století a mělo zásadní význam pro ustanovení literárních pravidel duchařského a hororového žánru.

Zvláštní pozornost věnoval tajuplným a děsivým příběhům z Čech, které na základě vlastních zkušeností z pražského pobytu ironicky nazývá „republikou duchů“. Kněžna Libuše, Jan Žižka, Bílá paní Perchta, Jan Nepomucký či krkonošský Rýbrcoul a další bájné a historické postavy tu vystupují v napínavých, groteskních i šokujících příbězích, v nichž se českému čtenáři představují v novém a překvapivém světle. Překladatel Marek Vajchr doplnil svůj výbor z Rozprav dialogizovanou předmluvou a zevrubným komentářem, které tvoří podstatnou součást edice a v nichž erudovanou, avšak čtivou formou dokládá nejen zásadní a doposud přehlížený přínos Grabenova díla v literárním a kulturněhistorickém kontextu.

Knihu provázejí ilustrace Chrudoše Valouška. Grafická úprava Josefina Karlíková.

nakl.Revolver revue

Silážní jámy mají různou kapacitu a také konstrukčně jsou pestré, mohou být průjezdné a neprůjezdné, nadzemní, polozapuštěné, zapuštěné. Při silážování může být ohroženo životní prostředí dvěma faktory: zápachem a silážní šťávou…

Silážní jámy Daniela Hradeckého jsou důkazem, že teorie s praxí se nemusí rozcházet. A je taky důkazem, že vysoké i nízké je sobě tak blízké. Autorův asymetrický text, střídající se spisovnost s nespisovností, vulgarita s filozofickými termíny, nekorektnost, vkládání slov či vět z jiných jazyků, neotřelá slova z kapsáře češtiny, drobky banality a patosu, zkratky, život jako putování čili Hradeckého odysea, protože ztotožnění hlavního vypravěče s hlavním hrdinou je vlastně nejférovější cesta v páchání současné literatury. Lze se jen pokorně pokusit vcítit se do toho bludiště nesystému, do té udusané hromady hnoje, jak se dají slova a věty a odstavce slušně nazvat, do toho procesu fermentace…