Dokumentární román Moskva-hranice narazil bezprostředně po svém vydání (1937) na dvojí neporozumění. Jeho styl záměrně překračoval hranice vytyčené pro tzv. vážnou literaturu tím, že přejímal prvky tzv. marginální literatury v míře tehdy neobvyklé. Toto nepochopení se dělo navíc v souladu s odsudky, které pramenily v politických zájmech komunistické strany. Nejznámějším se stal pro Weila zničující odsudek s názvem Pavlačový román a napsal jej na přímý pokyn Klementa Gottwalda Weilův blízký přítel Julius Fučík. Moskvu-hranici lze zjednodušeně označit za jednu z prvních kritik stalinismu. Plánované druhé vydání bylo roku 1969 zakázáno a kniha vyšla znovu až v roce 1991.

Uznávaný hudební skladatel rezignuje na společenský život, odchází do ústraní, ale nenadálý nález v podobě kufru plného závažných dokumentů mu nepříjemnou realitu stále zpřítomňuje.

Benýškova obsáhlá novela je koncipována jako dramatický příběh s přesahem do filosoficko-sociální roviny. Autor reflektuje nepříjemná témata současnosti s podstatnými exkursy do minulosti, zejména do let kolem listopadu 1989. Kriticky například nahlíží do některých kontroverzních oborů jako jsou exekuce, činnost grantových agentura a dalších odvětví, která skýtají prostor pro korupci. Snad nejpalčivější a nejpodstatnější problém současnosti, na nějž se Benýšek snaží ve svém textu upozornit, je ztráta hodnotových měřítek a téměř naprosté rozostření prostoru mezi pravdou a lží.

Benýškův text je dramaturgicky zajímavě vystavěný, pasáže prózy střídají dopisy a reálné dokumenty, což velmi dobře umocňuje dramatickou linku celého příběhu. Podstatným nosníkem knihy je ale samotné téma, jimž se autor dotýká problémů, s nimiž se současná společnost potýká.

Hudební skladatel Rudolfek dochází v samotě moravské jeskyně, kam se odstěhuje z velkoměsta, k poznání, že jeden z největších problémů současného světa je relativizace všech hodnotových systémů. Napíše rozsáhlý esej (Relativizace hodnotových systémů jako zbraň kupčíků) a zároveň, dílem náhodně, najde v sousední jeskyni kufr s tajnými dokumenty z doby kolem roku 1989. Rudolfek se pokouší najít klid a anonymitu, aby přes řadu peripetií, které vykresluje v sérii dopisů, došlo nakonec k nutnému vyústění, jež je možné chápat jako historizující metaforu.
Kategorie
Beletrie > Beletrie

V devíti studiích zkoumá W. G. Sebald tematický komplex domova a exilu, který je pro rakouskou literaturu 19. a 20. století tak charakteristický. Protože Sebald sám žil v cizině a pohybuje se zde ve známém terénu, odkrývají se jeho citlivému vnímání souvislosti, jejichž aktualitu dokládají v neposlední řadě neustále nově se vynořující otázka po identitě kdysi tak mocného Rakouska i časem se proměňující asimilační historie Židů. V esejích tohoto svazku hraje základní roli ztráta domova u řady rakouských literátů. Přeložil Radovan Charvát.