Novela Vějíře markýze de Sade začíná jako protokol z procesu s fochérkou Gabrielle, výrobkyní okázalých a obscénních vějířů pro svého přítele, autora skandálních sexuálních vizí a vězně revolučního režimu. Od této základní zápletky se v koláži záznamů, dopisů a fantastických vizí rozvíjí dramatizovaná úvaha na téma fantazie a skutečnosti, násilí a slasti, odvahy a krutosti, v níž vedle obávaného markýze vystupuje též autorka Deklarace práv ženy a občanky, revolučním tribunálem popravená Olympe de Gouges (1748–1793) nebo biskup yucatánské arcidiecéze a ničitel mayských knih Diego de Landa (1524–1579).

Šest krátkých povídek zakotvených v běžných tématech. Tedy zdánlivě běžných… Věnují se mj. lásce, touze či ztrátě, ovšem tyto stránky lidského života pojímají nejednoznačnou formou alegorické a ambivalentní prózy. Variabilní, žánrově nezařaditelné povídky jsou otevřeně ovlivněné psychoanalýzou a fenomenologickou tradicí. Samotný název sbírky vychází z Lévinasovy koncepce času jakožto „odkládání smrti“ a poukazuje na zakořenění vybraných aspektů života v nepředvídatelnosti našeho „pobytu-zde“, jehož konec tak urputně odkládáme a jenž se člověku mnohdy jeví jako stěží ovlivnitelný.
Blížení se, uhýbání, vzdalování se a únik. Touha a míjení hrozící nejasnou hrozbou, poněvadž i milování je druhem samoty, který jen směřuje k někomu jinému.

Dvojitý nelson doby tvou duši vejpůl zlomí… je úvodní motto dokumentárního románu, věnovaného autorově otci – zde Jaromíru Komínovi.
Kromě úvodních kapitol z dětství malého JK v povodí Labe ocitáme se posléze v bujaře rozvíjejícím se Zlíně, kde se malý Komín setkává v internátních podmínkách s dalšími protagonisty této knihy Mladými muži, skautíky Veldou, Stromkem, Achem, Tatyčkem, Lolkem a jejich rádcem Karlem Šustkem, a hlavně s neklidnou dobou; jak je, skautíky, následně pak tvaruje k obrazu svému. Jak mění charaktery Komínových přátel, jak se z jednoho stává protektorátní novinář-aktivista, z jiného partyzán, z dalšího komunista či dokonce pod obojí způsobou lavírující udavač.
Jak lidé tváří v tvář době padají nebo se jí brání; jak někteří, pokud to jen trochu jde, snaží se zůstat čistí. (Snaží se nenávidět nenávist?) Jak někteří, ačkoliv po válce pod komunistickými hesly ve stylu povaleči z účtáren do fabrik a továren donuceni změnit zaměstnání, viz dospělý Jaromír Komín, i v nejrůznějších dělnických profesích neztrácejí nit a zůstávají stále bývalými členy nársoc strany – a Tomáš Garrigue Masaryk u nich visí na zdi až do smrti.