Ve své první a nejradikálnější knize, nazvané jednoduše Díla, se Édouard Levé (1965-2007) představuje jako podvratný eklektik, teoretický kutil a obsedantní vynálezce takřka rousselovského formátu.
Je soupis 533 nerealizovaných - a často nerealizovatelných - děl literaturou, nebo konceptuálním dílem eo ipso? Vzniká umělecké dílo svou fyzickou realizací, nebo již ve chvíli, kdy je mentálně počato - pouhým nápadem? Nekomentovaný Levého soupis nápadů nenabízí mnoho odpovědí. Jeho "díla" jsou často tajemná a znepokojivá, leckdy absurdní, občas filozofující, sem tam humorná a někdy svéhlavě, autoritativně nesmyslná.

Jakkoli je Édouard Levé jako vizuální umělec znám především jako fotograf, pohybuje se v Dílech napříč uměleckými sférami, od zvukového umění, videa a experimentálního filmu přes performance až po monumentální instalace. Dokáže být stejně posedlý absurditou jazyka jako absurditou architektury, zajímá ho náhoda, nevědomost nebo vědomé uvedení v omyl, podoby duplicity i percepční nehody. Bujarou smršť zapsaných nápadů lze chápat jako gesto zdrženlivosti, ale i jako nárokování si bezmezné tvůrčí svobody, nespoutané produkčními omezeními. Své potenciální celoživotní dílo poskytuje Édouard Levé svázané v útlé knize. Jako provokaci, výzvu, reakci i inspiraci.

Děj Cosseryho nejvýznačnějšího románu Hrdí žebráci (1955) je zasazen do chudinských čtvrtí Káhiry, jeho ladění je však vzdáleno jakémukoli sociálnímu patosu - postavy namísto revolty aplikují Cosseryho přístup k životu a za cenu minimální námahy dosahují nerušené radosti ze života. Autor je často přivádí do komických a absurdních situací - beznohý a bezruký žebrák se stává obětí chorobné žárlivosti své mladé, urostlé ženy; bývalý univerzitní profesor zastává úlohu účetního v nevěstinci, kde dojde k vraždě mladé prostitutky. Nad vším se vznáší všudypřítomný opar hašiše a despekt vůči těm, kteří dosud berou okolní svět vážně.

Přestože Cosseryho texty zaujaly mj. i spisovatele Henryho Millera, Alberta Camuse či rock'n'rollovou básnířku Patti Smith, širšímu publiku zůstávají stále utajeny.

wiener gruppe (vídeňská skupina) vznikla jako tvůrčí ostrůvek v konzervativních vodách poválečného rakouska a její existence se obvykle datuje desetiletím 1954-1964. jádro uskupení tvořili gerhard rühm, friedrich achleitner, konrad bayer, oswald wiener a do roku 1958 i hans carl artmann. skupina radikálně experimentovala se slovem i živou akcí, a v rakouském prostředí tak představovala značně izolovanou odnož neoavantgardních tendencí, které se od padesátých let rozvíjely především v evropě a americe.

wiener gruppe se programově snažila dostat do poezie zpátky to, co bylo během nacistického režimu cíleně likvidováno a čemu se v rakousku ostatně nikdy příliš nedařilo: navázala na dada a surrealismus, hojně využívala technik literární koláže a montáže. autoři též pracovali s vídeňským dialektem, s triviální literaturou, černou romantikou, vídeňskou lidovou fraškou, ale třeba i obskurními učebnicemi či technickými příručkami. cílem bylo jak šokovat, tak i v maximální možné míře rozšířit pojem poezie a poetického aktu.