Soubor Havlováclavská trilogie zahrnuje texty z let 2019–2020, které se pro autora typickým způsobem vypořádávají s mýtotvorným prostředím vzniklým kolem osoby prvního polistopadového prezidenta. Každý z textů (včetně závěrečného spiritistického apendixu) nasvěcuje tento prostor a dění v něm z odlišného hlediska – Camping přináší alternativní verzi jedné epizody bezprostředně polistopadového vývoje spojenou se zneklidňujícím průhledem do budoucnosti; Sen Valpuržiny noci je surreálně-funebrální fraškou přinášející svědectví o současnosti, kterou poměřuje s dávnými představami; Strážce památníku je příběhem o výpravě za ztracenými demokratickými hodnotami a jejich ztvárnění v nepochybnému symbolickém monumentu. Jednotícím prvkem všech her je konfrontace ideálu a skutečnosti, jež je nesena humorem ve funkci kritického nástroje. Závěrečný bonus pak představuje krátká dramatická hříčku zabývající se okolnostmi petice Pár slov namířené proti filmu Havel režiséra Slávka Horáka.

Malíř, sochař, básník a spisovatel, všestranný kolážista Kurt Schwitters (1887–1948) je jedním z nejznámějších zástupců dadaismu, jeho dílo se však nedá ohraničit rámcem jedné epochy či směru. Kniha zahrnuje výbor poezie z let 1914-1947.
Tento stvořitel specifické dadaistické odnože, jíž dal název „MERZ“, zůstával po celou dobu svého tvůrčího života širšímu publiku neznámý, ve svých snahách si byl však jistý, vynikal nebývalou houževnatostí a instinktem: „Vím, že jsem jako faktor ve vývoji umění důležitý a v každé době důležitým zůstanu,“ napsal sebevědomě v roce 1930; že měl pravdu, se ukazuje znovu a znovu. Bývá považován za jednoho z předchůdců konkretismu, také happeningu nebo intermediálních a multimediálních postupů v umění, stojí na počátku architektonických či environmentálních instalací, lze ho nahlížet i v souvislosti s konceptualismem, objevuje se také srovnání s absurdním divadlem. Jeho dílo literární působí v úzkém sepětí s dílem výtvarným a pohybuje se v širokém žánrovém spektru: od poezie přes drobné prózy, bajky a pohádky, dramatické texty až po teoretické stati a manifesty. Náš výbor se soustřeďuje na Schwittersovu poezii a nabízí i drobný vhled do jeho výtvarného díla. Je s podivem, že tomuto svéráznému autorovi bylo v našem prostředí dosud věnováno tak málo pozornosti: knižní výbor z autorova básnického díla má tento dluh alespoň částečně splatit.

Milan Kopřiva (1929–1997) patřil bezesporu k našim nejlepším knižním úpravcům, ale publikace věnovaná tomuto archaizujícímu novátorovi zde doposud chyběla. Kniha Bez slávy a fanfár se pokouší toto prázdné místo zaplnit, a to jak prostřednictvím esejistického úvodu Karla Halouna, který se zamýšlí nad tím, čeho se to vlastně v oblasti knižní úpravy Kopřiva dopouští, tak rozsáhlejším komentářem Jaroslava Tvrdoně (editora svazku) k vybraným Kopřivovým úpravám knižních edic i k některým jednotlivým publikacím. Přílohy pak obsahují kratší texty Kopřivových současníků (Karla Fabela, Bohuslava Holého, Petra Hory-Hořejše) věnované jeho osobnosti a dílu a rovněž vybrané texty samotného Milana Kopřivy, které se týkají jeho řemesla a také reprezentují jeho novinářské období po roce 1989.