Burleskní Příhody při shazování kůží, podle nichž je nazván celý tento soubor autorových próz, jsou tvořeny úvodními kapitolami zamýšlené novely, na které Thomas pracoval především v květnu a červnu 1941; dochovaný fragment líčí vzdorný odjezd Sama Benneta z provinčního maloměsta do Londýna, „města horlivých mrtvol“, kde mladík prochází absurdní iniciací. Druhou část svazku tvoří krátké, vysoce básnické prózy z rozmezí let 1933–1939. Texty spojuje autorova divoká imaginace a symboly zatížený styl, dotýkají se mystéria smrti a zrození člověka, děj místy ustupuje magičnosti výrazu a sexuální obsese se snoubí s náboženskými obrazy. Srážející se shluky představ vytvářejí čarovně znepokojivou krásu.

Legendární velšský básník Dylan Thomas (1914–1953) patří k největším lyrikům 20. století. Z jeho básnického díla vyšly výbory v překladech Jiřiny Haukové a Pavla Šruta, povídkový soubor Portrét umělce jako štěněte (1940) přeložil Petr Pujman, rozhlasovou hru Pod mléčným lesem (1953) Antonín Přidal a drobnou vzpomínku Vánoce jednoho kluka z Walesu (1945) Petr Eliáš. Vydáním Příhod při shazování kůží získává český čtenář Thomasovo literární dílo víceméně v úplnosti.
„Thomas byl první moderní romantik…, který sám sebe nabídl jako veřejnou, nikoli osobní oběť.“ /Karl Shapiro/ „Thomas, to je komtur, ten tě rozdupe.“ /Pavel Šrut/

Děj prózy Ambice v poušti (1984), předposledního románu Alberta Cosseryho, se odehrává ve fiktivním malém emirátu, jenž díky naprosté absenci ropných zdrojů stojí na rozdíl od okolních států stranou pozornosti těžebních společností. Tento blahodárný stav je však od jisté doby narušován pravidelnými sériemi bombových útoků, jejichž zfušovaná podoba a mizivý dopad zůstávají záhadou. Hlavní hrdina Samantar, který „vždy děkoval prozřetelnosti za to, že se narodil na chudé půdě, neboť věděl, že bída nikterak neláká hrabivost mocných“, je tímto vývojem znepokojen. Rozhodne se najít pachatele a zabránit tak nebezpečí intervence imperialistických mocností, která by místnímu obyvatelstvu, dosud chráněnému svou chudobou před utrpením moderního světa, přinesla neštěstí.
Ambice v poušti je Cosseryho nejpolitičtější román, v němž autor zároveň vizionářsky předjímá válku v Perském zálivu i model destabilizace regionů „revolučními“ silami.

Filipínský telepat, který vyvolá záchvaty glosolálie mezi účastníky kongresu; utopista usilující navrátit lidstvo do alžbětinské doby; chirurg, jenž pouhou silou vůle krystalizuje kuchyňskou sůl do formy kuřete; katalánský divadelní režisér, který v Oxfordu inscenuje Wittgensteinova Filozofická zkoumání – to je jen několik portrétů z Wilcockovy galerie bizarních postav, jimž se daří pomocí vědeckých postupů, přesvědčivých argumentů a zdravé intuice přiblížit nefalšovanému šílenství lidského rozumu. Jejich úsilí je podáno s takovou přesností a uvěřitelností, až čtenář ztrácí jistotu, zda nejde o skutečné postavy našeho čím dál tím podivnějšího světa.
J. Rodolfo Wilcock (1919–1978), argentinský prozaik, básník, kritik a překladatel. Podobně jako Raymond Queneau publikoval údajné překlady neexistujících autorů, které si vymýšlel podle nakladatelské poptávky. V roce 1957 se uchýlil před politickým pronásledováním do Itálie a začal psát italsky.
Synagoga ikonoklastů (1972) je jeho nejvýznačnějším prozaickým dílem.
„Wilcockova knížka mi navrátila radost, jak to dokážou jen vrcholná díla literatury, která jsou zároveň i vrcholnými díly černého humoru, jako třeba Lichtenbergovy aforismy nebo Sternův Tristram Shandy. […] Pokud se chcete smát nebo si vylepšit zdraví, kupte si ji, ukradněte ji, půjčte si ji, ale hlavně si ji přečtěte!“ Roberto Bolano