Viktor Pivovarov (1937) patří mezi hlavní osobnosti ruského neoficiálního umění, je jedním ze zakladatelů moskevské konceptuální školy a známým ilustrátorem. Od roku 1982 žije a tvoří v Praze. Jeho díla se nacházejí ve významných světových sbírkách, například v Tate Gallery v Londýně, v Centre Georges Pompidou v Paříži, v Treťjakovské galerii v Moskvě nebo v Národní galerii v Praze. Kniha Ach! Život a dílo Viktora Pivovarova je první monografií Viktora Pivovarova, která zpracovává umělcův život a dílo v plné šíři. Zprostředkuje čtenáři nejen hluboké poznání Pivovarova díla, ale i důležitých souvislostí, ať již to jsou léta odžitá v kontextu tzv. ruského neoficiálního umění padesátých až sedmdesátých let, vztah s Jindřichem Chalupeckým a léta klidné, soustředěné, tvorby v Čechách. Je rozdělena do tří oddílů: Život, doba, kontexty; Tvorba a Kalendárium. Součástí knihy je rozsáhlý poznámkový aparát, rejstřík a bibliografie. Středobodem monografie je samozřejmě Pivovarova vlastní malířská a kreslířská tvorba prolínající se s niterně s jeho životem. Autorka knihy, dcera umělce, jako pravděpodobně jediná možná dokázala uchopit a poodhalit svět tvůrce v plné hloubce vědomí souvislostí. Kniha je obohacena řadou citátů Viktora Pivovarova i dalších osobností mezinárodní kulturní scény a doprovozena ukázkami poezie jak samotného malíře, tak jeho současníků ¬ básníků Igora Cholina nebo Genricha Sapgira, ale i Ivana Wernische. Monografie jednoznačně prokazuje, že Viktor Pivovarov patří mezi zásadní světové umělce.

C’est à Grenoble, le 7 novembre 1960, lors d’une exposition organisée par le libraire Jean Damien que l’album Don Quichotte, série de quatorze estampes dédiées au Chevalier à la Triste Figure, fut pour la première fois connu du public. L’épopée du héros de Cervantes habitait depuis longtemps le graveur tchèque, qui, sa vie durant, rêva de paysages méridionaux, secs et odorants. Cette série de quatorze estampes dédiées au Chevalier à la Triste Figure, unique œuvre de l’artiste inspirée par un thème littéraire, trouvera sa forme aboutie et sa composition définitive avec le cycle Don Quijote révélé au public tchèque, à Brno le 2 avril 1965, lors d’une exposition témoignant de la création de l’artiste, jusqu’alors ignorée du grand public.
Deux auteurs, connaisseurs de son œuvre, livrent dans ce recueil le récit de la genèse de ce Don Quichotte dont les scènes prennent vie dans le monde familier de Reynek, à Petrkov, le village des Hauteurs tchéco-moraves où il demeure et grave ses visions dans le paysage enneigé de l’Europe centrale. Nous présentons ces textes inédits, illustrés des gravures et des plaques de Reynek et enrichis de l’émouvant texte de souvenirs, Il y a bien longtemps – Je to už dávno, par l’historien de l’art Jiří
Šerých.

Sbírka Podzimní motýli vyšla v roce 1946 u českého nakladatele Zdeňka Řezníčka a do francouzštiny je přeložena poprvé. Vytvořit nový svět zvuků, rytmů a obrazů v rýmovaných verších, do kterých je ve své rodném jazyce uzavřel Buhuslav Reynek, to je výzva, které se ujal Benoît Meunier: „Když čtenář sleduje tyto Podizmní motýli, není svědkem pouze proměny podzimní krajiny. Jsou tady jasné znaky: všudypřítomnost pečetí, nachové barvy, oběti a beránka, krve a smrti… Záříjoví motýli, říjnový vítr a mlha, vzpomínky a slábnoucí slunce postupně ustupují a místo nich přichází první listopadové jíní, hřbitovy, zesnulí, litanie ke svatým: celá sbírka směřuje k ohlušujímu lomozu Apokalypsy z Posledního soudu, a nakonec vrcholí v klidu a tichu, v podobě jediné a lehounké Stopy, kterou zanechal ve sněhu pták: ten odletěl, snad s příslibem Návratu.“ (Benoît Meunier, doslov).

nakl.Romarin

Anotace
Kniha mladé německé kreslířky a spisovatelky Ambry Durante je zcela originální komiks. Černobílé kresby a texty zachycují na osmdesáti stranách čtvercového formátu děj, který vypovídá o vnitřních stavech a představách mladé dívky trpící depresemi, či, lépe řečeno, moniodepresivními stavy (bipolárně-afektivní poruchou). Jde o téma obecně lidské a pro jeho rozšířenost velmi naléhavé. Ambra Durante obrázky kreslila zprvu sama pro sebe, později složily děj a vytvořily, doplněny texty, příběh. Autorka neužije nikde slovo deprese. To, oč zde jde, je vykreslit naprosto autenticky a naléhavě to, co člověk trpící depresemi prožívá. Co cítí, jaké má představy. Při pohledu zvenčí jde o výjevy děsivé. Přitom vidíme a cítíme, že kresba, kreslení, je pro autorku východiskem z pasti, cestou ke ztvárnění vlastních vnitřních pocitů a k osvobození. Kniha klade velmi naléhavé otázky. Ptá se po kořenech bolesti a smyslu utrpení.
Texty z němčiny do češtiny přeložil Tomáš Kafka, současný český velvyslanec ve Spolkové republice Německo. Jde o knihu nejen působivou a výtvarně zdařilou, ale i o svazek velmi potřebný a naléhavý. Kniha jedinečným způsobem vypovídá o bolesti, která je společná všem lidem: Němcům i Čechům, mladým i starým, ukazuje, co máme společného, a především – oslovuje velmi mladou čtenářskou generaci a vede ji ke vzájemnému porozumění; v tom je tato kniha jedinečná.

Román Black Box Blues přináší fascinující svědectví dívky, která se statečně potýká s démony nejistoty o sobě samé současně se zamlžením jistot o povaze světa. Zjitřená citlivost mládí nás přivádí k poznání naléhavé problematičnosti, která je lidským údělem. Zjišťujeme, že „není jen černá a bílá. A to mezi nimi nemusí být jen šedivé“. Čtenář je hluboce vděčný, že společně s autorkou může vstoupit do jejího vnitřního světa a dotýkat se křehké hranice mezi dospíváním a duševní poruchou. Stačí malá podpora, aby u mladičké Ambry Durante probudila potřebu tvorby, která se stává nástrojem nalézání smyslu a zdrojem síly pokračovat dál. Zjištěním, že „…jediné, co potřebuješ k tomu, aby se ti svět otevřel, je tužka“, vzniká dílo nejen jemně krásné, ale také hluboce existenciální a moudré. Pro čtenáře je radostí následovat autorku na její cestě, a to až k překvapivému vyřešení otázky, co udělat s tou „černou věcí“, která je bytostným určením každého z nás.