Knihkupectví Ostrov

Kultovní kniha esejů švýcarského architekta Petera Zumthora, držitele Pritzkerovy ceny 2009. Pětašedesátiletý architekt cítí uspokojení, že způsob, jakým pracuje si v dnešní uspěchané době zasloužil pozornost a uznání.
Zumthor přiznává, že zčásti pracuje jako sochař. "Když na projektu začínám pracovat, tak moje první představa je spojená s materiálem. Věřím, že o tom je architektura. Není o papíru ani o formách, ale je o prostoru a hmotě."

Peter Zumthor se narodil v roce 1943 v Basileji; vyučil se truhlářem, vystudoval návrhářství a architekturu na Uměleckoprůmyslové škole v Basileji a na Prattově institutu v New Yorku. Od roku 1979 vede vlastní architektonický ateliér v Haldensteinu ve Švýcarsku.

Nejdůležitější stavby: Zastřešení římských vykopávek na archeologickém nalezišti, Chur, 1986; Kaple sv. Benedikta, Sumvitg, 1988; Bydlení pro seniory, Chur-Masans, 1993; Termální lázně, Vals, 1996; Muzeum umění Bregenz, 1997; „Klangkörper“, švýcarský pavilon na Expo 2000, Hannover, 2000; Dokumentační centrum Topografie teroru, 1997, Berlín, rozestavěná stavba byla z rozhodnutí spolkové země Berlín zbourána; Muzeum umění Kolumba, Kolín nad Rýnem, 2007; Polní kaple bratra Klause, Mechernich-Wachendorf, Německo, 2007; obytné domy Annalisy a Petera Zumthorových – „Unterhus“ a „Oberhus“, Vals-Leis, Švýcarsko, 2009.

Malíř, sochař, básník a spisovatel, všestranný kolážista Kurt Schwitters (1887–1948) je jedním z nejznámějších zástupců dadaismu, jeho dílo se však nedá ohraničit rámcem jedné epochy či směru. Kniha zahrnuje výbor poezie z let 1914-1947.
Tento stvořitel specifické dadaistické odnože, jíž dal název „MERZ“, zůstával po celou dobu svého tvůrčího života širšímu publiku neznámý, ve svých snahách si byl však jistý, vynikal nebývalou houževnatostí a instinktem: „Vím, že jsem jako faktor ve vývoji umění důležitý a v každé době důležitým zůstanu,“ napsal sebevědomě v roce 1930; že měl pravdu, se ukazuje znovu a znovu. Bývá považován za jednoho z předchůdců konkretismu, také happeningu nebo intermediálních a multimediálních postupů v umění, stojí na počátku architektonických či environmentálních instalací, lze ho nahlížet i v souvislosti s konceptualismem, objevuje se také srovnání s absurdním divadlem. Jeho dílo literární působí v úzkém sepětí s dílem výtvarným a pohybuje se v širokém žánrovém spektru: od poezie přes drobné prózy, bajky a pohádky, dramatické texty až po teoretické stati a manifesty. Náš výbor se soustřeďuje na Schwittersovu poezii a nabízí i drobný vhled do jeho výtvarného díla. Je s podivem, že tomuto svéráznému autorovi bylo v našem prostředí dosud věnováno tak málo pozornosti: knižní výbor z autorova básnického díla má tento dluh alespoň částečně splatit.

Druhý díl tragédie Faust byl dlouhou dobu považován za nesrozumitelný, avšak ve dvacátém století byl jeho význam, a tedy i význam díla jako celku, doceněn. Goethe v něm opouští individuální osudy, shrnuje sumu svého, potažmo lidského poznání. Faust dále testuje jeho hranice, zakládá rodinu, podniká, aby nakonec ve svém snažení vize v podstatě politické selhal — přesto, že umírá v iluzi opaku. Sluha a pokušitel Mefisto selhává rovněž, neboť se vyjeví, že Faustova duše mu — v rozporu s očekáváním — nemůže náležet. Goethe mistrně propojuje filozofické i politické myšlenky s poetickým vyjádřením, čímž vytváří dílo, které oslovuje nejen intelekt, ale také emoce.