Knihkupectví Ostrov

Netradiční monografie ve formě rozhovorů dvou přátel – malíře a bohemisty – o malířství, sochách, umění, krajině, kamenech, barvě, stromech a také trochu o životě. Pouť v čase a prostoru, kde vznikala nebo jsou umístěna výtvarná díla Zdenka Hůly, byla dlouhá trváním (2007–2021), ve kterém se realizovala. Umělecký prostor poutě je také úctyhodný: cesta obrazy, objekty, zahradami, které zprostředkovává 120 pečlivě vybraných a zpracovaných fotografií, může být skoro nekonečná, i když reálná délka ušlé cesty nebyla nijak závratná.

Ke 40. výročí úmrtí Jana Zábrany vydává nakladatelství Torst faksimile strojopisu jeho excerpcí z vlastních předchozích záznamů. Mezi desítkami desek, sešitů, zápisníků a rukopisných konvolutů básní, próz, deníků a esejů měl v písemné pozůstalosti Jana Zábrany zcela zvláštní místo paginovaný čistopis strojopisu z počátku sedmdesátých let, který si vevázal do kroužkového pořadače na listech papíru formátu A4. Zábrana do tohoto strojopisu excerpoval své poznámky k básním, prózám a zamýšleným deníkům, jež si po léta zapisoval do mnoha sešitů, na volné papíry, do zápisníků a diářů. Byl to jeho pokus udělat si na počátku normalizace pořádek ve svých záznamech i sám v sobě. Nejde o hotové dílo, ale o tvůrčí materiál vhodný k dalšímu možnému zpracovávání, k promýšlení a využití. Zajímavý je svou uceleností. Jde o dva celky excerpcí, z nich jeden má 63 stran a druhý 10 stran. K nim se v pořadači volně váže ještě jedna strana, jde tedy o celkem 74 stran strojopisu, jež zde jsou předloženy čtenářům jako faksimile – jakékoli jiné vydání by celkový vjem z tohoto Zábranova strojopisu výrazně ochudilo. Kniha představuje unikátní vhled do tvůrčí dílny básníka, prozaika, esejisty, překladatele a editora. Vychází doplněna ediční poznámkou Jana Šulce.

Zkostnatělý komunistický režim neuměl v perestrojce najít východiska a bez sovětské pomoci si nevěděl rady. Na státu nezávislé skupiny občanů, včetně československého undergroundu, naopak vyvíjely nebývalou aktivitu. V letech 1987 a 1988 proběhly desítky ilegálních koncertů undergroundových, punkových a metalových kapel, vznikaly petice, organizovaly se protestní demonstrace. Lidé dávali čím dál hlasitěji najevo, že nechtějí žít v nesvobodné zemi.

Jedním z největších podniků undergroundu měl být v září 1987 Východočeský Woodstock ve Volanově (nyní část Trutnova), rozehnaný Státní bezpečností ještě před jeho začátkem. V reakci na to Ivan Martin Jirous sepsal manifest, v němž důrazně požadoval dodržování lidských práv, k čemuž se režim zavázal. Největší protirežimní podpisovou akci nejen za období normalizace, ale za celé období komunismu zorganizoval křesťanský aktivista Augustin Navrátil. Jeho petici, Moravskou výzvu z konce listopadu 1987, požadující náboženskou svobodu, podepsalo 600 tisíc lidí. Náboženská a občanská práva požadovalo také na osm tisíc lidí na bratislavské Svíčkové demonstraci. Poklidné shromáždění na Velký pátek roku 1988 brutálně rozehnali příslušníci Veřejné a Státní bezpečnosti.
Československá socialistická republika byla držitelkou smutného primátu: stala se jedinou zemí východního bloku, v níž na konci osmdesátých let zemřel politický vězeň. Několikrát vězněného disidenta Pavel Wonka, navzdory jeho špatnému zdravotnímu stavu, poslala Marcela Horváthová, soudkyně Okresního soudu v Trutnově do vězení, kde 26. dubna 1988 zemřel.