Philip Johnson patří mezi nejzajímavější postavy americké kultury 20. století. Proslul jako architekt, ale sám o sobě říká, že je spíše píšícím historikem než architektem. Jako architekt byl po dlouhá léta spojován s Mies van der Rohem. Výsledkem jejich spolupráce byla realizace vlastního domu New Canaan v Connecticutu a proslulý Seagram Building. Reprezentativní výběr z Johnsonových textů doplněný zásadním rozhovorem s Peterem Eisenmanem je nejen odrazem jeho tvorby a jejích proměn, ale je i panoramatem doby, ve kterém vystupují všechny důležité postavy architektury 20. století.

Originál: Writings, překlad: Jiří Ogrocký

Šestá básnická sbírka Františka Dryjeho (1951) je volně inspirována jedním z posledních cyklů pastelových kreseb Evy Švankmajerové (1940 - 2005), nazvaném Vlci byli opět vysazeni v českých lesích (2004), jenž patří v jejím díle bezpochyby k nejvýraznějším - lze ho mimo jiné chápat jako bolestnou existenciální reflexi vědomí smrti a smrtelnosti. Básně a pastely mají stejná motivická i hodnotová východiska, která jsou oběma autorům společná či blízká: oba jsou významnými představiteli té tvůrčí (výrazové, imaginativní) linie, jejíž kořeny sahají do historie českého surrealismu (Nezval, Havlíček, Effenberger aj.). Dryje sám říká: "... pokouším se uchopit a zpracovat vnější, jakkoli ,vysoký' či ,nízký' podnět svým jedinečným způsobem ... pozřít jej a vyplivnout vtělený do mého masa a převlečený do mé kůže - pokouším se nahlížet svět především hranolem subjektivity, jenž lomí odněkud přicházející světelný svazek impulzu, a tak nasvěcuje cestu k jedině platné, imaginativní komunikaci.

Dosud nedostatečně zhodnocený představitel české geometrické abstrakce Vladislav Mirvald (1921-2003) ve svém díle osobitě parafrázoval oblouk vývoje moderní malby: přes období kubismu, surrealismu a realismu se propracoval k abstraktnímu projevu, ve kterém dále rozeznáme výrazná období lettrismu, kombinatorických struktur nebo op-artu. Mirvaldovo dílo vznikalo převážně v soukromí jako výraz potřeby umělce odpovídat na impulzy moderního výtvarného projevu a především výzvy jeho vlastního zvídavého intelektu. Významný podnět pro něj představovaly přírodní zákony, jejichž principy originálně využíval při vzniku svých kompozic. Publikace přibližuje experimentátorskou podstatu jeho práce, její hravost i neokázalou transcendentální rovinu. Současně objasňuje Mirvaldův vztah k lounskému uměleckému okruhu, ukazuje souvislosti s dobovým teoretickým přemýšlením a nahlíží jeho tvorbu v kontextu evropského i světového umění druhé poloviny 20. století. Kniha obsahuje seznamy výstav, biografické a bibliografické údaje a anglické resumé.

 česky a anglicky