David Cajthaml (1959) je malíř, scénograf, grafik, hudebník (punková kapela Energie G) a spisovatel. O sobě říká: "Pokud se dívám na svůj stín, vidím sám sebe jako člověka. Jedna polovina duše patří sebevrahovi, druhá tvořivci. Obě řešení jsou možná, ale člověk nesmí být v ničem dokonalý; být dokonalý sebevrah vylučuje přežití a v tvorbě má větší hodnotu chyba než dokonalost. Cit mi určuje nic neudělat dokonale, a tak nechat všemu možnost vlastního konce. Odskočil jsem si v životě vyzkoušet poučku sex, drogy a rokenrol, jejichž pachuť mi vsákla do jazyka, a tím i do mých vyjádření, tedy myšlenek, které se tvoří na mlhou zahaleném jazyku." V knize Mořská dívka se proplétají absurdní a snivá slovní spojení s expresivními kresbami, celek je jasný.

Život malíře, kreslíře, sochaře, keramika, autora instalací a performancí Milana Kunce (1944) je bytostně spjat s Prahou a Německem, se stejnou lehkostí se však pohyboval na americké, italské a nizozemské scéně. Většinu života strávil v Düsseldorfu (jako žák Josefa Beuyse a Gerharda Richtera) a Kolíně nad Rýnem. V tamější kultuře se naturalizoval natolik, že je dnes považován za jednoho z předních protagonistů německého figurativního malířství osmdesátých let.Dvojjazyčná (česko-německá) publikace Milan Kunc - Portréty / Portraits představuje umělce jako autora portrétních kreseb. Poodhalujeme tak specifickou část díla, která je širší veřejnosti - na rozdíl od malířské a sochařské tvorby - doposud méně známá. Ve skutečnosti ovšem kresba tvoří základní osu Kuncova díla a má takřka fundamentální význam. V několikatisícovém souboru jeho kreseb má právě portrét zcela jedinečné a takřka výsadní postavení. Podobizny Milana Kunce mají charakteristickou poetiku, jež někdy pramení ze záměrného, mnohdy až naivistického rázu kresby. Portréty prezentované v této obrazové knize, rozdělené do tematických oddílů, oscilují mezi groteskností a citlivou psychologickou studií lidské duše.

Jan Autengruber (25. 4. 1887 Pacov - 15. 7. 1920 Praha) studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a na Akademii výtvarných umění v Mnichově. V letech 1907-1913 působil v Mnichově, roku 1910 podnikl na kole cestu do Paříže a v období 1913-1915 pobýval v Itálii. V předposledním roce války narukoval a odešel na frontu, záhy byl však uvolněn. Po roce 1918 působil v jižních Čechách a v Praze. Onemocněl španělskou chřipkou, která se vyvinula v těžký zápal plic. Zemřel v pražské vinohradské nemocnici roku 1920. Publikace sleduje základní okruhy dosud neznámé Autengruberovy tvorby. V Mnichově se malíř zabýval portréty, malbou aktů, ale také kopírováním obrazů starých mistrů a motivy zátiší s maskami. Na konci prvního desetiletí se umělcova malba uvolňovala směrem ke zdůraznění výrazu a svěžesti malířského gesta. V italských krajinách, zejména těch, co Autengruber namaloval na jihu, v Taormině a okolí, se postupně mění těkavý, chvějivý rukopis barevných fleků krajin z roku 1910 v expresivní, sumární a dynamickou zkratku. Umělec si v Itálii uvědomil, že virtuózní schopnost malby musí překonat radikálním výrazovým nasazením. V jeho kresbách i se objevují biblické motivy. Obrazy Ukřižování, Vztyčení kříže, Svatý Šebestián, Salome, díly radikální expresivně rozervané dynamické formy dosáhl Jan Autengruber vrcholu a bez nadsázky se zařadil po bok tvůrcům, jako byli Lovis Corinth, Max Slevogt, Max Liebermann či Max Beckmann. Anglické a německé resumé