Viktor Pivovarov (1937) patří mezi hlavní osobnosti ruského neoficiálního umění, je jedním ze zakladatelů moskevské konceptuální školy a známým ilustrátorem. Od roku 1982 žije a tvoří v Praze. Jeho díla se nacházejí ve významných světových sbírkách, například v Tate Gallery v Londýně, v Centre Georges Pompidou v Paříži, v Treťjakovské galerii v Moskvě nebo v Národní galerii v Praze. Kniha Ach! Život a dílo Viktora Pivovarova je první monografií Viktora Pivovarova, která zpracovává umělcův život a dílo v plné šíři. Zprostředkuje čtenáři nejen hluboké poznání Pivovarova díla, ale i důležitých souvislostí, ať již to jsou léta odžitá v kontextu tzv. ruského neoficiálního umění padesátých až sedmdesátých let, vztah s Jindřichem Chalupeckým a léta klidné, soustředěné, tvorby v Čechách. Je rozdělena do tří oddílů: Život, doba, kontexty; Tvorba a Kalendárium. Součástí knihy je rozsáhlý poznámkový aparát, rejstřík a bibliografie. Středobodem monografie je samozřejmě Pivovarova vlastní malířská a kreslířská tvorba prolínající se s niterně s jeho životem. Autorka knihy, dcera umělce, jako pravděpodobně jediná možná dokázala uchopit a poodhalit svět tvůrce v plné hloubce vědomí souvislostí. Kniha je obohacena řadou citátů Viktora Pivovarova i dalších osobností mezinárodní kulturní scény a doprovozena ukázkami poezie jak samotného malíře, tak jeho současníků ¬ básníků Igora Cholina nebo Genricha Sapgira, ale i Ivana Wernische. Monografie jednoznačně prokazuje, že Viktor Pivovarov patří mezi zásadní světové umělce.

Jarní naděje po uvolnění napětí přinášela modř a během léta i s trochou zeleně vytvářela obrazy mořských nebo nebeských krajin, kde bytosti chtějí rády spočinout. Při podzimním návratu nebezpečí jsem naopak bytosti nechával projít utrpením a určitým přerodem k novému, v reji planet a v astrálním ohni. Jak modrá, tak červená navazují na má předchozí období, ale hutnost a použití barev navozují jinou atmosféru. Jan Hísek Kniha zahrnuje poslední obrazy Jana Híska (1965), jednoho z nejosobitějších malířů a grafiků střední generace. Autor hlavního textu Radek Wohlmuth pravdivě vystihl jejich podstatu následovně: „Obecně se dá říct, že současné obrazy jsou do značné míry reflexí ztišení a dlouhodobé samoty tak, jak je znenadání přinesla pandemická situace. Spolu s ní se samozřejmě také v dříve jen těžko představitelné intenzitě objevily obavy a pocit nejistoty, včetně úvah o křehkosti, zranitelnosti, konečnosti a pomíjivosti lidského bytí.“ Působivá plátna nás nenechají klidnými, byť zdánlivě vedou k pokojné kontemplaci. Je málo tvůrců, o kterých můžeme s plnou váhou napsat, že zobrazují autora samého, bez toho, že by byla popisná. Knihu doplňují stylizované portréty Jana Híska od Václava Jiráska, člena dnes již neexistující umělecké skupiny Bratrstvo.

Kniha je bilingvní, česko-anglická.

Texty: Radek Wohlmuth, Jan Hísek, Petr Klíma, Martin Souček
Grafická úprava: Petr Krejzek, ReDesign

Malířka, grafička a ilustrátorka Alžběta Skálová (1982) je převážně vnímána jako ilustrátorka. Základem a hlavním zdrojem její práce je však volná tvorba, rozbíhající se mnoha směry. Ilustrace představuje do jisté míry zadání, podřizuje se a zároveň rozvádí příběh. Ty její doprovází úspěšné dětské knižní tituly jako Rostlinopis, Cendrarsovy Malé černé pohádky, Pampe a Šinka.
Volná tvorba pracuje s intuicí, se snem, ale hlavně se silnými vizuálními vjemy, vystupujícími zejména v krajině, přírodě, ale i v lidském světě, v rituálech, maskách. Její krajiny jsou zaplněny nejen přízračnými motivy domů, bílými rolemi trávy, toulajícími se kravami, ale jsou otevřeny i imaginativním bytostem, lesním skřítkům, fantazijně narůstajícím detailům.
Kniha Alžběty Skálové hravě a promyšleně spojuje malířské, kresebné, grafické a ilustrátorské dílo. Její tvorba je cenná tím, že není ovlivněná dobovými postupy a trendy, naopak, autorka jde tvrdohlavě a z vnitřního přesvědčení vlastní cestou. Kniha jednoznačně dokládá, že Alžběta Skálová patří mezi nejoriginálnější malíře a ilustrátory střední generace.