elá moje práce jest tendenční s úmyslem popisovat. Je v ní mnoho literatury, životních zážitků, intimit, traktátů, hněvu i lásky. František Kobliha

Český grafik, malíř, kreslíř a knižní úpravce František Kobliha (1877–1962) patří mezi čelné představitele symbolistního proudu českého moderního umění. Jako jeden z prvních zdejších výtvarníků se specializoval na uměleckou grafiku, především na techniku dřevorytu, proslul zejména svými cykly originálně zpracovaných literárních námětů. Například kolekce Pozdě k ránu a Mstivá kantiléna jsou inspirovány poezií Karla Hlaváčka, Máj básnickou skladbou Karla Hynka Máchy, osobitě ztvárnil i téma Tristana a Isoldy, ve své pozdní tvorbě se zabýval dílem Edgara Allana Poea. Významně se podílel na rozvoji české krásné knihy – spolupracoval především s menšími modernistickými nakladatelstvími a se soukromými nakladateli, ilustroval či jinak upravil bezmála tři sta knih včetně mimořádně cenných bibliofilií. Nervalova Aurelie, Huysmansovo Na ruby, Demlova Miriam, Kniha Judyth nebo Karáskova Geneda bezesporu patří k těm nejkrásnějším v dějinách české knihy.
Jedná se o první monografii Františka Koblihy představující jak jeho volnou tvorbu, tak práci pro knihu. Koblihovým dílem chronologicky provázejí navazující stati Otto M. Urbana a Gustava Erharta, interpretují všechny jeho cykly v kontextu vlastní tvorby, uvádějí je do dobových uměleckých a duchovních souvislostí. Studie Karla Kolaříka mapuje Koblihovu práci na poli knižní kultury, představuje jeho názory na knihu a seznamuje s hlavními principy umělcových knižních úprav a s jeho stylem. Studie dále doplňují soupisy Koblihova knižního a grafického díla zahrnujícího též exlibristickou tvorbu a výběrového přehledu jeho publicistiky a sekundární literatury.
Sto číslovaných výtisků monografie vyšlo svázáno do kůže, doplněno sledem tří Koblihových originálních grafických listů.

Pohled na osobnost a dílo Bohuslava Martinů jistě nelze zúžit na téma Martinů a domov. Je to jen část uměleckého fenoménu, byť podstatná.

Za totality, kdy se skladatelova tvorba vší svou uměleckou silou nezadržitelně vlamovala do domácího kulturního a společenského života, tedy „domů“, se ukázalo, jak velkou roli při tom v širokých vrstvách sehrála kantáta Otvírání studánek. Tato skladba, koncentrát myšlenek a intonací, která už od šedesátých let nabývala významu legendy, otevřela cestu k porozumění hudbě málo známého Martinů a svým důrazem na hodnotu domova a čistotu lidských duší odkrývala i nehudebním posluchačům svět násilnickým systémem zatajovaný. Nakonec, poté, co byly z ciziny do Poličky převezeny a tam konečně uloženy ostatky slavného rodáka, nebylo možno tento proud už vůbec zastavit. Hudba ukazovala, jakou sílu dokáže uplatnit svoboda ducha, kterou Martinů sám svým mlčenlivým postojem vůči poměrům doma představoval. Studie, články a výklady jednoho z nevětších odborníků na Bohuslava Martinů Jana Kapusty nám s hlubokou erudicí a citlivostí dokládají, kým byl Martinů pro svůj domov a co znamenaly zapovězené Čechy pro něj.

Hugo Steiner (1880, Praha - 1945, New York) byl jedním z nejvýznamnějších česko-německých knižních tvůrců 20. století židovského původu, jehož dílo je z velké části spjaté s Čechy. V roce 1900 odchází z Prahy do Mnichova, v roce 1933 se do ní z antisemitských důvodů vrací, aby ji v roce 1938 ze stejných důvodů, již definitivně opustil. I v době pobytu v Německu si v Praze držel ateliér. Steinerův přínos nespočívá jenom v jeho samostatné vynikající výtvarné tvorbě, ale patří k němu též jeho inovátorský přístup týkající se knižních vazeb, propagace knihy i významné pedagogické činnosti. Je až neuvěřitelné kolik prací stihl za svůj život vytvořit a kolika oborům se věnoval. Zdrcující skutečností je, že velká část jeho práce z německého období byla zničena. Po válce byl odsunut na okraj zájmu i společnosti, protože jeho výstavní a organizační práce byly spojeny s Lipskem a s Berlínskými nakladatelskými domy a pro nově vzniklou NDR bylo Steinerovo jméno, jako zásadního antikomunisty, nepřijatelné připomínat. Pro řadu Němců zase svým přízviskem Prag patřil do Čech. V Čechách vadil ze stejného důvodu jako v NDR a zároveň svou německou příslušností. Hugo Steiner-Prag změnil knižní svět jako úpravce, ilustrátor, tiskař a propagátor knižní tvorby. Největší část svého profesního života strávil (33 let) v Německu, ale svou tvorbou zůstal spjatý s Prahou. Nejen cykly ilustrací ke Golemovi, ale i ilustracemi ke knihám Paula Leppina či albem Finis Prag. Po své nucené emigraci založil v Praze soukromou školu Officina Pragensis, jejíž žáci udávali směr české knižní úpravy a ilustrace 60. let. Monografie je splátkou letitého dluhu významnému autorovi, jehož dílo bylo v Čechách, přes jeho úzkou vazbu k Praze a zásadní zásluhy o rozkvět české kultury, téměř zapomenuto.