Kniha Jana Kapusty (1932–2011), historika, muzejního pracovníka, muzikologa a publicisty, je příspěvkem k dávné a široké diskusi o nejstarších dějinách Litomyšle. Po více než čtyřiceti letech bádání načrtl získané poznatky tak, aby mohly napomoci dalšímu specializovanému výzkumu. Autor nepředkládá čtenáři legendy o slavníkovském hradu Litomyšl, kostele sv. Klimenta, Hrutově a Trstenické stezce coby smyšlené příběhy, ale představuje je jako legendizované historické události týkající se těchto lokalit, tradované, dodnes nesené časem ústním podáním i písmem. Kriticky, historicky solidně, důsledně s mezioborovým přístupem, se znalostí české historiografie, nejen té regionální, se vyjadřuje k neustále opakovaným pohledům, vyvrací je a přichází s názory vlastními. Zajímavá, jazykově kultivovaná i napínavá kniha je výrazem dávného autorova přání sdělit, co považuje za důležitou historickou pravdu. Je dokladem osobitého historicko-vlastivědného uvažování, uspokojí i náročného čtenáře a může podnítit další profesionální i laický zájem o danou problematiku. Historickou studii doplňují přílohy: barevné reprodukce dvou nejznámějších vyobrazení Litomyšle ze 17. století, jež autor podrobně rozebírá a na jejichž základě činí dalekosáhlé závěry, a mapa, rekonstruující možné trasy slavné Trstenické stezky.

Friedrich Feigl (1884, Praha – 1965, Londýn) byl malíř, grafik a ilustrátor výjimečně širokého záběru a rozhledu. Po uměleckých začátcích v Praze v první polovině 20. století, kdy se v roce 1907 zúčastnil první pražské výstavy skupiny Osma, doznal uznání i v Německu, kde žil mezi dvěma válkami, stejně jako později v Anglii, kam utekl před německou okupací Československa. Kniha, na níž pracoval mezinárodní autorský tým, sleduje spletitou Feiglovu životní a uměleckou historii a zkoumá celou škálu historických dokumentů, zachycuje veškerou šíři technik, které ve své tvorbě používal, ať již to byla olejomalba, akvarel, kresba nebo grafické techniky jako litografie, suchá jehla, lept a dřevořez. Pozornost je věnována také židovským a biblickým námětům, jež ve Feiglově díle postupně převážily a neoddělitelně se spojily s jeho vizí modernosti. Vedle toho se kniha zabývá rozmanitou sítí společenských a profesních vztahů, které si umělec budoval ve třech městech (Praze, Berlíně a Londýně), v nichž žil a tvořil. Tyto vztahy mu poskytovaly zásadní oporu v umění, pevné přátelské svazky a pocit sounáležitosti. Dvoujazyčná česko-německá kniha obsahuje obsáhlou biografii, soupis pramenů a anglické resumé.

Kniha Prostor pro člověka v tvorbě Michala Škody není klasickým katalogem ani teoretickou studií. Je knihou o hledání jazyka, a to v několika úrovních. Je hledáním jazyka interpretace vnímání a prožívání reálného prostoru člověkem v něm přítomným, a to skrze výtvarný projev a zároveň skrze slovo, interpretující jak výtvarné dílo, tak samotný prostor našeho života. Napříč obory – architektury, výtvarného umění a literatury – pokládá otázku o významu prostoru v životě člověka. Cílem knihy je hledat možné odpovědi na to, kam se podělo ztracené vědomí zakotvenosti člověka ve fyzickém prostoru současného světa, zejména architektury, respektive veškerého vystavěného prostředí. Kam se ztratila schopnost ho vědomě prožívat a porozumět mu. Díla Michala Škody z posledního období, tedy grafitové kresby, architektonické intervence a autorské knihy, mohou být v tomto kontextu vnímána jako komunikativní reprezentace žitého prostoru, nabízející jazyk jeho čtení v abstraktní rovině, který může divákovi rozšířit schopnosti vnímání jeho vlastního reálného světa.