Kniha Samota uprostřed davu. Charles Baudelaire a české umění vychází k básníkovu dvoustému výročí narození. V širokém záběru se věnuje se propojení Baudelairaa a jeho díla s českým uměním 20. a 21. století na pozadí důležitých baudelairovských témat (osamocení, dandismus, krása v ošklivosti, umělé ráje, téma ženy).
Baudelaire – zakladatelská osobnost moderny – zapůsobil na mnoho svých současníků z řad výtvarníků i literátů, nicméně jeho iniciační odkaz působí na mnoho umělců i dnes. Období prokletých básníků a dekadence tak zůstává nadále aktuální. Na vybraných příkladech současných umělců a v jejich konkrétních dílech se promítají témata strachu, smrti, osamocení, zla, úzkosti, pomíjivosti.
Kniha je bohatá i na reprodukce děl českých a zahraničních umělců ovlivněných Květy zla zejména za symbolismu, zahrnuje fotografie Charlese Baudelaira, obálky knih a ilustrační cykly.
Přestože stěžejní součástí knihy je umění výtvarné, velký důraz je kladen i na kontext historický, literární a filosofický. Samozřejmostí je rejstřík a rozsáhlé anglické resumé.

Texty: Kristýna Jirátová, Otto M. Urban, Jiří Pelán, Milena Slavická, Miloslav Topinka, Martin Jiroušek, Marek Škubal.

Gerhard Rühm (*1930) patří ke klíčovým postavám evropské literární neoavantgardy. Studoval hudbu, specializoval se na dodekafonii a orientální hudební postupy, v padesátých a šedesátých letech byl členem legendární Wiener Gruppe, později působil v Berlíně a Hamburku, dnes žije a tvoří v Kolíně nad Rýnem. Jeho tvorba se vyznačuje intermediálními průniky mezi jazykem a hudbou, také mezi jazykem a obrazem. Píše poezii, prózu, dramatické texty, skladby pro klavír, vytvořil řadu pozoruhodných rozhlasových her, šansonů a hudebních kompozic, vizuálních skladeb, koláží, grafik. Jeho texty vycházejí z jazykově reflexivních směrů, jako je konkrétní poezie nebo dadaismus, v období Wiener Gruppe jsou patrné též vlivy surrealismu nebo černé romantiky. Rühm dodnes dokáže provokovat: mj. důmyslně pracuje s pornografickými motivy, střílí si z křesťanství, často vzývá estetiku ošklivosti, vulgarismu či banality. Provokace u něj ovšem nikdy není samoúčelná, z principu poukazuje na to, že v zásadě neexistuje nic, co by se nemohlo stát součástí poetického univerza. Při veškerém mediálním a tematickém rozpětí je však Rühm paradoxně minimalistou, tvůrcem, který dokáže vykřesat poetický účinek z pouhého jednoduchého tahu tužkou či správně vlepeného slova. V centru jeho tvorby stojí vždy co nejvyšší smyslovost či sensoričnost estetického vnímání, maximální kontakt s jazykem a jeho rovinami v čase a prostoru.

Když na sklonku roku 1349 dal Karel IV. norimberským měšťanům souhlas se zřízením velkého tržiště na místě dosavadního židovského ghetta, a nepřímo tak připustil následný pogrom, vymínil si, že na místě synagogy vznikne kaple zasvěcená Panně Marii. Tak se také stalo. Za deset let byla stavba hotová a v čele nového tržiště se skvělo její nádherné průčelí s bohatě zdobenou a třemi portály otevřenou předsíní. „Sál naší Paní“ je dodnes jedním ze symbolů města Norimberku. Mnohé jej ale pojí i s českým prostředím. Vedle osoby fundátora, císaře a českého krále Karla IV., to jsou mnohé umělecké vazby a také badateli dosud opomíjený sbor mansionářů pražské katedrály, jimž byla svěřena duchovní správa norimberské kaple. Kniha představuje vůbec první uměnovědnou monografii stavby. Její první část má podobu průvodce uměnímilovného návštěvníka, druhá část zasazuje stavbu, její výzdobu a mobiliář do kontextu středověké liturgické praxe.