Kniha vznikla jako pečlivě komponovaný výběr medailonů a črt věnovaných osobnostem či místům, k nimž autor má nebo měl bližší vztah, i drobnějších textů o jednotlivých obrazech či sochách, a textů příležitostných. Pro svůj vyhraněný, ale nikoli úzký pohled na výtvarné umění, pro schopnost rozpoznat živé hodnoty ve věcech nových i starých a v neposlední řadě pro autorův srozumitelný styl je knížka nenásilnou a laskavou pomůckou, jak vstoupit do světa výtvarného umění a lépe jej pochopit.

Mariana Alasseur, Jaroslav Bárta, Alois Beer, William Blake, Constantin Brancuşi, Radek Brož, Lucas Cranach st., Alén Diviš, Francisco Goya, El Greco, Alva Hajn, Václav Hollar, Antonín Hudeček, Jiří John, Alena Kučerová, Richard Lauda, Ivan Lutterer, Cyprián Majerník, Josef Mánes, Mikuláš Medek, Giorgio Morandi, Edvard Munch, Karel Nepraš, Pavel Nešleha, Jan Pasálek, Mojmír Preclík, Vojtěch Preissig, Odilon Redon, Bohuslav Reynek, František Ronovský, Georges Rouault, Vladimír Studený, Miloš Ševčík, Josef Šíma, Max Švabinský, František Tichý, Joža Uprka, Josef Váchal, Petr Veselý, Vojmír Vokolek, Alois Wachsman, Štěpán Zavřel, Jindřich Zeithammel či Jan Zrzavý – to jsou jen některá jména, o jejichž dílech V. Sokol píše.

Anotace
Učebnice kontrapunktu a fugy Antonína Rejchy byla vydána v Paříži ve dvou svazcích v letech 1824 a 1826 pod názvem Pojednání o pokročilé hudební kompozici (Traité de haute composition musicale). Českému čtenáři předkládáme český překlad této dobové učebnice v jednom svazku pod názvem Pojednání o kontrapunktu. Spis navazuje na české překlady Rejchových učebnic melodie (Pojednání o melodii, Togga, 2012; první francouzské vydání z roku 1814) a harmonie (Pojednání o harmonii, Togga, 2014; první francouzské vydání z roku 1818). Rejcha názvem učebnice poukázal na skutečnost, že po dvou předcházejících spisech se právě zde pojednávaná nauka dostává do nejvyšších pater teoretického a kompozičního hudebního vzdělávání. Obsah učebnice tvoří nauka o kontrapunktických technikách a formách, jejichž vrchol tvoří kompozice fugy. Rejcha se obrací k předcházející tradici kontrapunktu minulých staletí jenom z toho důvodu, aby se od základního popisu starých přísných kontrapunktických pravidel odrazil k formulování moderního volného kontrapunktu, v jehož rámci se zejména modernizovaná fugová technika a forma měla stát účinnou součástí dobové hudební kompozice. Rejchův originální návrh modernizace kontrapunktu a fugy je cenným dobovým pramenem nejenom o zásadních inovacích výuky hudebněteoretických a kompozičních disciplín na pařížské konzervatoři, ale pro dnešního čtenáře se může stát zdrojem podnětných informací vyzývajících k novým úvahám o Rejchově vlivu na využívání kontrapunktického myšlení v dobové kompoziční praxi. Předložená edice českého překladu Rejchova pojednání o kontrapunktu a fuze je doplněna o poznámky, kterými v první polovině třicátých let 19. století Carl Czerny jako překladatel učebnice do německého jazyka okomentoval v krátkém časovém odstupu od prvního pařížského vydání některá témata v bilingválním německo-francouzském vydání spisu u vídeňského nakladatele Diabelliho.

Kniha Jana Kapusty (1932–2011), historika, muzejního pracovníka, muzikologa a publicisty, je příspěvkem k dávné a široké diskusi o nejstarších dějinách Litomyšle. Po více než čtyřiceti letech bádání načrtl získané poznatky tak, aby mohly napomoci dalšímu specializovanému výzkumu. Autor nepředkládá čtenáři legendy o slavníkovském hradu Litomyšl, kostele sv. Klimenta, Hrutově a Trstenické stezce coby smyšlené příběhy, ale představuje je jako legendizované historické události týkající se těchto lokalit, tradované, dodnes nesené časem ústním podáním i písmem. Kriticky, historicky solidně, důsledně s mezioborovým přístupem, se znalostí české historiografie, nejen té regionální, se vyjadřuje k neustále opakovaným pohledům, vyvrací je a přichází s názory vlastními. Zajímavá, jazykově kultivovaná i napínavá kniha je výrazem dávného autorova přání sdělit, co považuje za důležitou historickou pravdu. Je dokladem osobitého historicko-vlastivědného uvažování, uspokojí i náročného čtenáře a může podnítit další profesionální i laický zájem o danou problematiku. Historickou studii doplňují přílohy: barevné reprodukce dvou nejznámějších vyobrazení Litomyšle ze 17. století, jež autor podrobně rozebírá a na jejichž základě činí dalekosáhlé závěry, a mapa, rekonstruující možné trasy slavné Trstenické stezky.