Jean Follain (1903–1971) vydal své první sbírky v r. 1933, tedy ve vrcholné době surrealismu jeho, přesto jeho poezie nemá se surrealismem mnoho společného, nejvýš ji lze označit za poučenou a ironickou antitezi. Follain se obrací k všednímu světu věcí a lidí, většinou vesnickému nebo maloměstskému a bývá řazen do blízkosti básníků jako Francis Ponge nebo Eug?ne Guillevic. Ve svých básních J. Follain často zdánlivě prostě líčí všední či takřka bezvýznamné scény a také je nijak neinterpretuje. Typická nostalgie jeho poezie vyplývá z nenápadné konfrontace času lidí a času věcí. Jako by věci byly mnohem trvalejší než pomíjivé skutky i životy lidí, a zároveň právě proto poutaly člověka ke světu. Soubor v překladu Jana Vladislava vychází částečně ze starších Vladislavových převodů, vydaných časopisecky koncem 60. let. Pro toto vydání Jan Vladislav starší české překlady zrevidoval a doplnil o další básně. Jde mimochodem o jednu z posledních knih, jejichž přípravě se Jan Vladislav věnoval.?

Výbor básní nazvaný Zakázaný jazyk přináší průřez zralým tvůrčím obdobím této „žijící klasičky“, tvorbou, již kritici někdy označují za autorčino „druhé životní dílo“. Jde o poezii iniciovanou devátou básnířčinou sbírkou Utószó (Doslov, 1996), reflektující problematiku křehkosti lidské existence, a pokračující sbírkami A bűnök számbavétele (Evidence hříchů, 1998) a Üdvözlégy, utazás! (Buď pozdravena, cesto!, 2004). Výbor zahrnuje rovněž některé novější, knižně dosud nepublikované básně. Struktura svazku se snaží sledovat způsob komponování básní do volných cyklů, jaký je příznačný pro sbírky, z nichž čerpá. Obsahuje také stěžejní autorčino žánrové „dvojče“: báseň Dnes zemřela mi matka provázenou esejem Báseň svlečená ze šatů, v němž je vznik básně reflektován. Přeložila Lucie Szymanowská.