Folgore da San Gigmignano (asi 1270–1332) současník Dantův, zanechal nerozsáhlé dílo: 32 sonetů, k nimž bývají přiřazovány tři sonety sporné atribuce. Součástí tohoto zjevně fragmentárního celku jsou dva sonetové „věnce“, které patří k tomu nejlíbeznějšímu, čím nás obdarovala bohatá toskánská kultura z počátku 14. století. Folgorova osobnost je zdokumentována jen skrovně: dochovalo se o něm několik zmínek v listinách sienského a sangimignanského archívu. Z jednoho takového dokumentu, vypořádávajícího dědictví po jeho synu Stefanovi, se dozvídáme, že se vlastně jmenoval Giacomo a že Folgore (jméno, jež sám užívá ve svých sonetech a jež znamená „lesk“ a „záři“) je přezdívka. Nepochybně si ji vysloužil svým básnickým nadáním. Z jiného záznamu vyplývá, že v roce 1295 sloužil jako prostý voják ve vojsku sienské komuny. Kdy zemřel, nelze říci: někdy mezi roky 1317 a 1332. Přeložil Jiří Pelán.

Výbor z díla amerického básníka Richarda Wilbura (nar. 1921) sestává ze dvou autorových esejů a přibližně padesáti básní. Charakteristickým rysem jeho poezie je eliotovská „neosobnost“ a „výtečná technika“. Wilburovo dílo postrádá lacinou kontroverznost, o to víc však staví na tradičních hodnotách. Lze v něm vypozorovat jistou spřízněnost s poezií R. Frosta, ale i s díly M. Moorové, W. Stevense či E. Bishopové; mnohem zásadnější vliv než jeho američtí současníci mají však na Wilbura autoři evropští z nichž mnohé znamenitě překládá (z francouzštiny např. Villona, Moliéra, Baudelaira, Valéryho, Apollinaira, z ruštiny např. Brodského a Achmatovovou). Wilburovo dílo se tak jeví jako zajímavý most mezi evropskou a americkou tradicí. Přeložil Petr Onufer.

Dvanáct básní současného polského básníka z jeho sbírky Rok v drodze (2000). Karol Maliszewski, výrazný básník střední generace, se narodil v roce 1960 v Nové Rudě poblíž českých hranic, kde také dodnes žije. Dosud vydal osm básnických sbírek, několik prozaických knih a rovněž dvě knihy literárních kritik. Maliszewského básně charakterizuje především cit pro nesamozřejmou, nezřetelnou krásu a skryté existenciální napětí krajiny na pomezí trojí kultury a na hranici přinejmenším trojích dějin, krajiny polských sudet. Přeložil Jiří Červenka.