Dvanáct studií v knize výtvarného a literárního kritika Radima Kopáče (1976) má jako svorník titulní okraj, kulturní periferii, čili tu oblast, která je vesměs jak mimo zdejší umělecký, potažmo literární kánon, tak mimo zájem médií, a nejen těch mainstreamových. K fenoménům, jako patafyzika, naivismus, mystifikace, romská literatura, akt ve fotografii nebo erotika v literatuře, existují po roce 1989 možná dílčí příspěvky, nikoli však sumarizující, rekapitulující texty. Právě takovou ambici mají kapitoly této knihy: chtějí být průvodci po tématech, nikoli literárně- či uměnovědnými výklady, mají za skromný cíl přiblížit a obhlédnout terén, předvést jeho široký potenciál. Prostě ukázat směrem, kterým se chtě nechtě hlavní proud vždycky obrátí pro svoji další potravu - na okraj.

Báseň v próze Líčení odráží autorovu potřebu popsat konec děsivého dvacátého století, v němž se narodil. Pokud dříve spisovateli stačilo uchopit svět v jeho rozpadu, kdy ještě můžeme podobu právě zanikajícího světa z díla vytušit, jemu už nezbývalo nic jiného, než ukázat trosky, z nichž nejde vyčíst nic, dokonce ani příčinu všudypřítomného násilí. Útržkovité informace a symbolické zkratky však o to více poodhalují děsivou atmosféru padesátých let v Československu, se známými i tušenými důsledky.

Nová sbírka básní jubilujícího Eugena Brikciuse (1942), známého slovesného i tělesného mystifikátora, začíná tam, kde předcházející "Spouštění s milou" (2011) končí. Absurdní komika jako roznětka, puchmajerovská stylizace ve formě a sebemýtus za hlavní téma. Brikciův "Platný příběh" prostě platí. Jak taky jinak, když se v mistrově podání život stal dávno literaturou a literatura životem...