Názory a vzpomínky šestadvaceti členů Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS) jsou v knize doplněny mnoha fotografiemi a dokumenty. 
Historici Petr Blažek a Jaroslav Pažout diskutovali s účastníky VONS 19. října 2007 v bytě Kamily Bendové na Karlově náměstí v Praze. Místo to bylo vskutku symbolické, neboť právě zde členové VONS v dubnu 1978 přijali své základní prohlášení. Diskuse byla rozdělena do čtyř tématických celků.
První byl věnován okolnostem vzniku VONS a jeho působení do zásahu moci proti jeho členům v květnu 1979. 
Druhý pak praktickému působení výboru a organizaci jeho práce. 
Třetí blok byl zaměřen na represi proti členům výboru, zejména ze strany Státní bezpečnosti. 
Závěrečná část pak byla orientována na působení VONS po roce 1989.

Zajímavé svědectví o významné kapitole českého historie zde zazní například z úst Václava Havla, Petra Uhla, Anny Šabatové, Petrušky Šustrové, Václava Malého, Zbyňka Hejdy, Kamily Bendové a dalších.
Součástí knihy je CD, na němž jsou všechna čísla časopisu Informace o Chartě 77 (Infoch) od roku 1978 do roku 1992. Infochy mimo jiné obsahují i všechna sdělení VONS. Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS) založila 27. dubna 1978 skupina signatářů Charty 77, kteří se rozhodli, že budou sledovat případy policejní a justiční svévole. Zaměřili se na kauzy osob trestně stíhaných či vězněných za projevy svého přesvědčení. Postiženým pomáhali se zajišťováním právního zastoupení, zprostředkováním finanční a jiné pomoci. Při dodržení všech právních formalit se také obraceli na československé úřady a žádali je o nápravu.

Příloha: CD – Informace o Chartě 77 (Kompletní soubor Infochů (1978 – 1992)

Soubor lyrických reflexí básníka, filosofa a esejisty, pocházejícího z hudební rodiny Antonína Dvořáka a Josefa Suka, nabízí poněkud jinou poetiku než jakou čtenáři znají z jeho předchozích básnických svazků (např. Spojené kameny, nebo z knihy Sukových básní a fotografií Petry Růžičkové Tajná schodiště). Tentokrát se jedná o civilně laděné, verbálně úsporné a razantní texty, přinášející vedle zprávy o současném světě také naději "dohlednosti v mlze".

Kniha sestává ze souboru dopisů, které Jiří Němec napsal své manželce Daně, svým dětem a přítelkyni Věře Jirousové v roce 1979 z vazební věznice v Ruzyni, kde byl internován v souvislosti s procesem proti VONS. Za dopisy jsou připojeny zápisky a citáty, kterými si Němec ve vězení připomínal své oblíbené filosofy a spisovatele, ale i přátelé a souputníky. Dopisy jsou doplněny Němcovou esejí Nové šance svobody, která je v okruhu českého undergroundu považována za svým způsobem programovou, stejně jako Jirousova Zpráva o Třetím českém hudebním obrození. Následují doprovodné texty Ivana Jirouse Jiří Němec - kněz bez kolárku, Zbyňka Hejdy O Jiřím Němcovi znovu a životopisný text Petra Blažka Dlouhá cesta do Ruzyně. V obrazové příloze je mnoho fotografií a faximile dokumentu Státní bezpečnosti, která na Jiřího Němce vedla svazek již od šedesátých let.
Dopisy z Ruzyně představují dobové svědectví plné originálních myšlenek, kde vedle komentování běžných událostí a vznášení všedních dotazů pronáší Němec filosofické úvahy, užívá citády či doporučuje ke čtení nejrůznější literaturu. Stále tak své okolí ovlivňuje. Skutečnost, že korespondence mezi Danou a Jiřím byla vedena uvnitř vězeňského systému (Dana N. byla rovněž ve vazbě), dává situaci jistý přídech absurdity.
Originální myslitel Jiří Němec byl po léta jednou z nejvýraznějších osobností českého intelektuálního prostředí a disentu. Byl také jedním z iniciátorů českého undergroundu. I když po něm zůstalo poměrně rozsáhlé dílo, dosud nebylo edičně zpracováno.