Tato výpravná kniha přináší vůbec první souhrnné zpracování gotického umění v jihozápadních Čechách.
Velice bohatá umělecká kultura oblasti povodí Úhlavy a horního toku Otavy dosáhla vrcholu na přelomu 15. a 16. století v objednávkách Půty Švihovského z Rýzmberka a Zdeňka Lva z Rožmitálu a zejména v sochařské tvorbě vynikajícího anonyma nazývaného Mistr Zvíkovského Oplakávání. Kniha vznikla díky novému rozsáhlému a soustředěnému uměleckohistorickému i archivnímu výzkumu. Objevuje se zde reprezentativní výběr založený na výkladových koncepcích jednotlivých zúčastněných badatelů, umělecké kvalitě a zajímavosti artefaktů z dalších hledisek. Kontextuální pohled vychází zejména z metod kulturněhistorických s důrazem na sledování objednavatelské činnosti zdejší šlechty a měšťanských elit. V intencích dnes dostupných nástrojů studia vizuální kultury středověku jsou tyto metody kombinovány s analýzou stylu, ikonografie a funkce, která z velké části náleží do sféry náboženské.
Kniha koncipovaná a redigovaná odborníky z Ústavu pro dějiny umění FF UK v Praze a ze Západočeské galerie v Plzni zahrnuje studie k historickému a kulturnímu vývoji, uměleckohistorické studie a katalog, zpracovávající nejvýznamnější díla architektury, sochařství, malířství a uměleckého řemesla, a rovněž několik exkurzů, které se napříč uměleckými druhy zaměřují na funkci, ikonografii nebo problematiku autorství a dílenského provozu.
Publikace je doplněna podrobnou bibliografií, jmenným a místním rejstříkem a uzavřena anglickým resumé.

Kniha se zaměřuje na první tvůrčí období Františka Kupky (1871–1957), kdy pracoval pro tisk, který ve Francii tou dobou zažíval svůj zlatý věk, ať už zaměřený na Art nouveau (revue Cocorico), nebo politicky orientovaný, jako byl svobodomyslný časopis L?Assiette au Beurre, vytvářel komentáře k aktuálním politickým událostem pro Le Canard Sauvage a pro anarchisticky orientovaný časopis Jeana Gravea Les Temps nouveaux, referoval ovšem také jako neutrální reportér. Na závěr tohoto období ilustroval knihu anarchisty-humanisty a geografa Élisée Recluse L?Homme et la Terre (Člověk a země).
Kupka se později o své práci pro tisk vyjadřoval s odstupem a zdůvodňoval ji tím, že byla vedena smyslem pro spravedlnost a mladistvou touhou přispět k nápravě poměrů.
Rozpětí předkládané publikace vymezují klíčové pojmy jako symbolismus a reportáž, nejde však o ideovou či žánrovou konfrontaci. Spíše je zdůrazněno Kupkovo klasické přehodnocení modernosti, jeho vždy důsledně promyšlená různorodost, ať již jde o symbolistní emblém, nebo o rychlý komentář k politické události v podobě existenciální alegorie.
Autoři textu, Markéta Theinhardtová a Pierre Brullé, věnují pozornost především Kupkově práci pro ilustrovaný tisk, proto je kniha doplněna Michelem Dixmierem o medailony jednotlivých revuí, do nichž Kupka přispíval.

Muzikolog Jan Kapusta (1932-2007), osobní účastník kauzy, strávil bádáním nad historií celého příběhu šest let v samém závěru svého života.
Výsledek jeho práce v archivech, v rozhovorech s pamětníky, mj. i v líčení toho, jak si komunističtí funkcionáři prostřednictvím hudebních vyjednavačů namlouvají ve Francii vdovu a dědičku autorských práv Charlottu Martinů, je monumentálním svědectvím o malosti tehdejších československých poměrů a velmi cenným dokladem toho, jak fungovala komunistická kulturní politika a propaganda, jakým způsobem ji bylo možné formovat a deformovat, ohýbat pod různými záminkami ku prospěchu věci natolik významné, jakou bylo navrácení ostatků slavného exulanta do jeho rodné země.