Anotace
Alén Diviš (1990–1956) žil od dvacátých let minulého století v Paříži, kde studoval na École des Beaux-Arts a také navštěvoval přednášky Františka Kupky.
Na počátku druhé světové války, za ostře protičeských nálad ve francouzské společnosti, byl zatčen a držen v pařížské věznici La Santé a potom vláčen po internačních táborech Francie, Maroka a Martiniku. V New Yorku, kam se konečně dostal roku 1941, své vězeňské zkušenosti reflektoval malbami inspirovanými tím, co odsouzenci na smrt kreslili a psali na zdi cel, a těmito existenciálními obrazy se osobitě a zcela nezávisle přiblížil k tomu, čím tehdy zasáhli do dějin moderního umění Jean Dubuffet, Jean Fautrier a Wols.
Když skončila válka, vrátil se do Československa, usadil se v Praze a roku 1948 tam své newyorské práce vystavil s velkým úspěchem zvláště mezi mladými výtvarníky. Další výstava roku 1949 obsahovala jeho tehdejší malby a kresby na náměty z balad Karla Jaromíra Erbena. Smrt, která v nich hraje podstatnou úlohu, stala se pak jedním z hlavních témat jeho pozdní tvorby. V padesátých letech za komunistické totality se ocitl v úplné izolaci.
Ke konci života z nedostatku peněz na barvy jen kreslil, hlavně výjevy z fantastických povídek Edgara Allana Poea a nakonec z Bible. Těmito malířsky pojatými kresbami, v nichž jeho umění šerosvitu a temnosvitu dosáhlo vrcholu, zařadil se mezi nejvýznamnější duchovně zaměřené umělce 20. století. Zemřel 15. 11. 1956 a jeho dílo bylo takřka zapomenuto. Znovuobjevil je a v sedmdesátých letech začal uvádět v obecnou známost Jaromír Zemina.
Kniha přinášející desítky reprodukcí více či méně známých Divišových děl je zároveň sumou Zeminových textů na divišovské téma a je doplněna francouzským i anglickým resumé.

Eva Eisler (*1952) si světové jméno vydobyla na poli šperku. Pokud máme hledat nějakou obecnější charakteristiku, je jí to, že svá díla vždy vztahuje k architektuře. V autorčině pojetí má povahu architektonických vizí, konceptů rozsáhlých prostor a rovin. Realizace Evy Eisler v oblasti interiérového designu, výstavnictví i volné tvorby objektů nabývají na důležitosti od 90. let. První veřejné prezentace děl Evy Eisler se ovšem odehrály už v raných 70. letech v Československu. Její zralá tvorba je spjata s pobytem v USA, kam umělkyně odešla v roce 1983 společně se svým životním partnerem, architektem Johnem Eislerem. Po roce 2000 oba opět pracují i v Čechách. Monografie sleduje autorčinu tvorbu v celém jejím časovém rozsahu a typologické šíři. Důraz je položen na šperkařské dílo druhé poloviny 70. a 80. let, kdy Eva Eisler formulovala základní stylové i formální pojetí své tvorby. V severoamerickém prostředí je autorka považována za zástupkyni evropských tradic uměleckého šperku. U nás máme tendenci v ní spatřovat posla amerického přístupu. Netřeba však myslet na provenienci díla, zásadní je nezpochybnitelná kvalita a originalita tvorby Evy Eisler, jejíž dvoujazyčná, anglicko-česká monografie vychází jako druhý svazek edice Design – profily – osobnosti.

Sochař Zbyněk Sekal (1923–1998) je uhrančivou osobností českého umění 20. století. Monografie připravená historičkou umění Marií Klimešovou ho představuje komplexním způsobem jako tvůrce plastik, objektů (schránek), nástěnných asambláží (skládaných obrazů), kreseb, koláží, fotografií a knižní grafiky.
V bohatém obrazovém výběru jsou zastoupena díla ze všech období a okruhů autorovy tvůrčí aktivity. S ohledem na umělcovu všestrannost je kniha koncipována jako montáž textů zaměřených na analýzu díla s pasážemi ze Sekalových deníků z dlouhého období od první poloviny padesátých let až do konce života. Dokládají nejen autorovo mimořádné literární nadání, ale pomáhají též lépe porozumět myšlenkovému zázemí jeho tvorby (Franz Kafka, Martin Heidegger, magie ad.). Originální a mnohostranné umělcovy úvahy o vlastní tvorbě, umění obecně, literatuře nebo filozofii souvisejí s hlavními charakteristikami Sekalovy tvorby, jejími principy a proměnami i s cyklicky se vracejícími ikonografickými motivy. Zároveň pak s otázkou vnitřního a reálného exilu, kdy se natrvalo usadil ve Vídni.
Kniha má mnoho významových vrstev. Svědectví Sekalova života a díla je také nesmírně silným a kritickým svědectvím o světě a existenci umělce v něm.