Skutečným zráním navazuje S. d. Ch. na linii svých starších próz – Sekundární trilogie (2015) a zejména Studené vlny (2013). V protikladu k nim však jeho vypravěč ustupuje do pozadí a bere na sebe masku nezúčastněného pozorovatele. Před našimi zraky se odvíjí sled samostatně pointovaných obrazů, propojených liniemi tří leitmotivů (hledání ztraceného knížete, osudy utržené městské čtvrti, historická cesta pseudoknížátka), pěti postav (pozorovatel, pravé kníže, duchovní dědic rytíře Žumbery, postava v růžovém overalu, pseudoknížátko) a čtyř hlavních prostředí (městská kra, špatně založená metropole, městečko pod loretou a zahrádkářská kolonie). Spíše než klasickým příběhem je próza zobrazením situace člověka, který nahlíží protipřirozenost lidské podstaty a z ní pramenící nepatřičnosti naší existence i konání, člověka, který usiluje o vymknutí ze své společenské role a všech institucionálních struktur.

„Připadá mi zvláštní, co se s naším textem pozvolna děje. Čím dál víc se mi totiž jeví, že se pozvolna emancipoval a začíná stát sám o sobě jako cosi, co nemám potřebu pojmenovat,“ píše Karel Haloun v jednom z dopisů Pavlu Büchlerovi.
Původním Halounovým záměrem bylo shromáždit v korespondenci materiál pro přehledovou publikaci o Büchlerově tvorbě, která v české literatuře dosud chybí. Výměna názorů mezi dlouholetými přáteli a výtvarníky téže generace se však rozvinula do šíře – od současného umění, designu a populární kultury přes Karla Marxe, Andy Warhola nebo Franze Kafku až po otázky estetického hodnocení, funkce kritiky a mnohé jiné – a zavede čtenáře mnoha oklikami do míst, kam Pavel Büchler opakovaně a neplánovaně dochází ve své vlastní umělecké praxi.
„Řídím se pravidlem, že věc je hotová v momentu, kdy jí sám přestanu rozumět a kdy se jí jaksi podaří uniknout z dosahu mých původních intencí. A pokud mě překvapí něčím, co bych od ní nebyl nikdy čekal a co nemohu nijak ospravedlnit, tím lépe a tím spíše si jsem jist, že ji mohu pustit do světa.“

Muž, běloch, 25 až 40 let, inteligentní, heterosexuál; se zálibou v hlasité hudbě a videohrách. Slušně zdraví a sousedi by do něj nic neřekli.

Debutoval básnickou knihou À la thèse (2013), s níž sklidil značný ohlas. Ropsovi následně vyšly dvě kooperativní nebásnické knihy, experimentující s žánry a způsobem sdělení: XXV. výročí (2014) – brožura, napsaná společně s Jakubem Vaníčkem a vydaná k 25. výročí 17. listopadu –, a kniha Náš svět čili Atlas kapitalismu (2015) vytvořená ve spolupráci s dramatikem, spisovatelem a komiksovým tvůrcem S.d.Ch, který svými kolážemi ilustruje Ropsovy ironicky a mnohdy až groteskně pointované krátké útvary. Roku 2018 vydal svou druhou sbírku básní Maskirovka.

Poéma Putin je autorovou třetí básnickou knihou.